Ve světě podle "kabelou zdrceného Pelty" je možné všechno
Za prvé je nutné jasně říci, že Liberec na Střelnici v pohárové odvetě nehrál dobře. Nezopakoval skvělý výkon jako proti Spartě, kterou přejel 2:0. Zato Jablonec hrál pod novým trenérem Romanem Skuhravým s nadšením. Zasluhuje potlesk.
Jenže za druhé je třeba dodat, že výkon sudího Michala Patáka byl především v prvním poločase za nerozhodného stavu podivný. Jednou neponechal jasnou výhodu, podruhé uděloval zvláštní žluté karty, potřetí přehlédl faul...
Žádný velký zářez á la Drahoslav Drábek v Českých Budějovicích (penalta za faul, jaký svět ještě neviděl) symbolizovaný jedním rozhodujícím okamžikem ovšem Paták nevyrobil.
Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že Liberečtí mu to svými chybami usnadnili. Jen ale asi Paták ví, co by nastalo, pokud by třeba ještě deset minut před koncem byl stav nerozhodný 0:0...
Pravda, lze namítnout, že to jsou ničím nepodložené hypotézy. Nestalo se tak, proč to tedy řešit? Jenže divte se mi, když žiji ve světě „Křetínského kabelou zdrceného Pelty“. Ani sám šéf asociace se nemůže divit. Když liberecký kotel na začátku zápasu rozvinul obří plachtu s nápisem „Peltovo řešení korupce. Neslyším, nevidím, nemluvím“, v podstatě měli fandové pravdu. V takovém prostředí je pak totiž možné úplně všechno.
