Paradox. Liberec může srazit skvělé jaro, přes Rigu by ale přejít měl
Zní to paradoxně, ale Liberec teď může doběhnout a nakonec i srazit skvělá jarní jízda, díky které se tým Jaroslava Šilhavého probojoval do Evropké ligy. Když totiž nový sportovní ředitel Jan Nezmar vloni po neúspěšném podzimu začal přebudovávat mužstvo, U Nisy se s evropskými poháry příliš nepočítalo.
Vždyť Slovan byl devátý. Na třetí místo ztrácel „nedostižných“ 12 bodů. A třeba nový kapitán Radoslav Kováč v lednu tvrdil, že na jaře je potřeba se hlavně sehrát a až v nadcházející sezoně útočit na pohárové příčky.
Jenže Slovan na jaře získal více bodů než mistrovská Plzeň. Překvapivě poskočil na třetí místo. Skvělými výkony potvrdil svou kvalitu. Jako by se tím ovšem Kováč a spol. „předběhl“.
Mužstvo bylo budováno pro vzdálenější časový horizont, čemuž odpovídá i věkový průměr týmu. V Rize Slovan nastoupil s kádrem jen o kousek starší než 25 let. U ofenzivních hráčů dokonce věkový průměr padá pod 22 let! Tady je nutné zdůraznit, že to pro Liberec není omluvou. Vyřazení z Evropské ligy celkem jako je Riga by pro něj bylo každopádně ostudou.
V úvodním zápase pak na Liberci byly patrné typické vlastnosti mladých fotbalistů. Když se daří, šlape to náramně. Kdyby Kelič zvýšil na 2:0, možná by domácí schytali debakl. Jenže místo branky přišla chyba, pak další minela a mužstvo se proměnilo v rozháraný stroj.
Vše ještě umocnil nečekaný odchod zkušeného Jiřího Štajnera do Mladé Boleslavi. Jak jen by se Štajnerovy vlastnosti Severočechům v odvetě hodily. Z ničeho si moc nedělat hlavu.
I když se něco zkazí, dál si věřit. Nezabývat se tím. To budou v odvetě příští čtvrtek Kováč a spol. potřebovat ze všeho nejvíce. Protože herně na Rigu mají a také výsledek 1:2 díky vstřelené brance na hřišti soupeře není žádnou tragédií. Stačí vyhrát „jen“ 1:0. Ale postoupit musí, jinak na jaře zažil Pyrrhovo vítězství.
