Teď vyhučet? Jako by Liberec spadl z mrakodrapu místo ze 3. patra
Zdí to paradoxně, ale příběh Slovanu v play off Evropské ligy by klidně mohl nést název „Jak štěstí dostalo Liberec do pěkně svízelné situace“. Proč?
Troufám si tvrdit, že situaci, kdy tým s takovou převahou, jakou mělo ve čtvrtek Udine proti českému mužstvu, prohraje 1:3, už asi nikdy neuvidím.
I když ve sportu se slova jako štěstíčko a podobně používají často jako alibi, tady je prostě nutné říci, že přestože Liberec dřel, bojoval a nechal na hřišti všechno, asi za něj opravdu v Terstu orodovali všichni svatí.
Ale to je už jedno. Prostě vyhrál 3:1. Tečka. Teď je tady odveta. A když někdo vyhraje venku 3:1, prostě to už nějak ukopat musí. Vypadnout by byla ostuda, souhlasíte, nebo ne?
A můžete si tisíckrát říkat, že Udine má opravdu skvělý tým, který to sice U Nisy bude mít těžké, ale už v prvním zápase ukázal, že v jeho silách nepochybně je pod Ještědem zvítězit. A pokud by se to Di Natalemu a spol. podařilo, Liberec by prostě utrpěl citelnou ránu.
Jako by například místo ze třetího patra (to kdyby v Itálii třeba prohrál 1:2) či z pátého patra (kdyby tam uhrál remízu 2:2), dopadl na neúprosně tvrdou zem z pořádné vysokého mrakodrapu.
A teď je klíčovou otázkou, jak by na takový sešup zareagoval majitel klubu Ludvík Karl.
Libercem by zřejmě v jeho nelehké ekonomické situaci otřásl i pád z onoho třetího patra, z tak velké výšky, do které se Slovan právě dostal, by mohl vyvolat klidně i osudové zemětřesení.
I proto ještě Kováče a spol. čeká těžká, přetěžká šichta, kterou příznivý výsledek jen zkresluje.
