Bez zbytečných omluvenek. To je klíč, aby Češi psali basketbalovou historii
Bez ohledu na výsledek včerejšího zápasu s Bosnou a Hercegovinou toto kvalifikační okno o MS prezentovalo v syrovém podání jednu klíčovou věc: čeští basketbalisté si mohou užívat luxusu silné a sehrané generace, kterou by jim mohla řada jiných sportů závidět. Můžou posouvat limity a nemusí se bát téměř nikoho, jakkoliv zvučného. Ovšem s jedním velkým ale… Ve chvílích, kdy je to možné, se musí sejít co možná maximálně kompletní.
Pamatujete třeba loňské mistrovství Evropy? Jen dvanáct měsíců zpět? I navzdory účasti Tomáše Satoranského zdolali Češi tehdy jen Rumuny, porazilo je i Maďarsko a příval omluvenek je přišpendlil v základní skupině (s dalšími soky Černou Horou, Chorvatskem a Španělskem). Některé absence se časem ukázaly jako pochopitelné (Schilb, Balvín, Pumprla), nad jinými dál zůstal určitý stín (Veselý)… drak měl však v tomhle boji jen poloviční sílu.
Zároveň to ovšem zafungovalo jako „kopanec“ a „velká škola“. Borci jako Jaromír Bohačík, Vojtěch Hruban nebo Martin Kříž nabrali zkušenosti z velké akce, jež pak mohli využít v další kvalifikační fázi, v níž třeba Satoranský nebo Veselý nemohli kvůli klubovým povinnostem být.
Právě tahle druhá vlna s navrátivším se Schilbem a Balvínem dostala Česko do tak luxusní pozice, že se mohlo o MS reálně už tento týden vůbec bojovat. A argument, že k tomu pomohl i relativně lehčí los soupeřů v základní skupině? Souhlas, ale třeba zase Finsko před pár měsíci proti nim neúspěšně nasadilo i svou hvězdičku z NBA Lauriho Markkanena. Všechno se prolíná se vším.
A též i se zlepšenou komunikací se samotnými hráči a jejich týmy. Česko totiž rozhodně nepatří k výběrům, jež mají na každou pozici další dva tři elitní náhradníky jako Srbové či Španělé. Mají silnou a unikátní generaci, ale v omezeném množství – zbytečné omluvenky si nemohou dovolit. Proto, aby už v bitvách s nadprůměrnými týmy uspěli, musí se snažit být vždy co nejvíc kompletní.
Jako v minulém týdnu, kde se sešli právě Satoranský (ač má před sebou třetí klíčovou sezonu v NBA, kdy bude bojovat o smlouvu), Balvín (vydupal si nároďák, i když ho čeká Euroliga) i Veselý (jenž letěl po Bosně místo do Prahy rovnou do Turecka a za další dva dny se má dostavit na první soustředění Fenerbahce). Při vší úctě k „druhé vlně“ českých hráčů byli nezbytní už jen v zápase s Ruskem, které Česko na doskocích vyhrálo 44:21, a tím de facto uspělo. Už jen pro tuhle výhru a plný dům v Pardubicích se to vyplatilo. Přičemž vůbec nepočítám jejich vliv, co se týče bojovnosti a hecování – v tomto by Veselý napumpoval horkou krví i Eskymáky.
Při tomhle složení a aktuální sehranosti všech je proto reálné i v dalších letech všechno. Mistrovství světa, divácké rekordy i vyšší zájem o basketbal jako takový… Nepochybuji o tom, že Češi při absenci na MS v jiných sportech přímo lační po podobných úspěších a nových pocitech hrdosti. A nejen na příkladu biatlonu je znát, že se s úspěchy dostaví popularita gradující do potenciálu horečky i u dříve přehlížených sportů…
