Přišel, viděl, zvítězil. Miroslav Slepička potřeboval při svém debutu v MMA pouhých 84 sekund, aby zvítězil technickým K. O. Stejně jako mnohokrát předtím na trávníku prokázal bývalý reprezentační fotbalista i v kleci srdce hráče a bojovníka. A taky sportovce, neboť v sobotu zúročil dřinu, kterou si mohl v pětatřiceti letech už úplně klidně odpustit.
Trenér Jaroslav Hřebík v roce 2005 přivedl Miroslava Slepičku do Sparty, protože věřil, že jednou může být lepší než Milan Baroš. Spoléhal na to, že příbramský odchovanec měl kromě nezbytného charakteru lepší techniku i větší vůli pracovat pro tým – zejména v obranné fázi.
Slepička však vysoká očekávání nenaplnil. Dostal se sice do reprezentace i na zahraniční angažmá, jenže Barošova renomé a úspěchu – zejména vinou častých zranění – ani náhodou nedosáhl. Svou profesionální kariéru pak uzavřel nepovedenou štací v druholigovém Táborsku, která byla vzhledem k jeho potenciálu až nedůstojná.
Mohl zatrpknout, sednout si do knajpy a vykládat štamgastům, kam všude se s fotbalem dostal – a kde mohl být, kdyby mu osud víc přál. Slepička si však místo toho našel novou a pořádně náročnou výzvu, rozhodl si zkusit úděl zápasníka v kleci. Půl roku dvakrát denně trénoval, vzdal se víkendů i oblíbených jídel. Vše podřídil úspěchu v zápase, v němž bylo jedinou odměnou případné uznání kamarádů a diváků.
Ukázal srdce hráče, bojovníka – a především sportovce. Kdepak, i když mu to ve Spartě třeba úplně nevyšlo, Hřebík se v něm tehdy před jedenácti lety nespletl.