Charvátová: Ještě se neozval žádný z mých haterů. Za lepší střelbou stojí kutilský kousek
Když dřív přijížděla na střelbu vestoje, všem blesklo hlavou, kolik chyb, případně trestných kol to zase bude. Také sama Lucie Charvátová z toho byla vždy nervózní. Po první zastávce nové sezony v Östersundu se ale zdá, že by to teď mohlo být jinak. V což doufá i sama biatlonistka, zatím ale nechce mít přehnané sebevědomí. „Nechci to brát jako hotovou věc, že najednou mi biatlon půjde,“ mírní Charvátová nadšení. Za vylepšením bilance hlavně vestoje jsou specifické úpravy na pažbě, které přiblížila v rozhovoru pro web iSport. Program SP v Hochfilzenu ZDE>>>
Na lyžích vždy patřila k rychlejším závodnicím. Ale chyby na střelnici hlavně ve štafetách ani tak nedokázala mazat, což pro ni bylo občas až traumatizující. „Ačkoliv se to někdy nemuselo zdát, tak mě štafeta vždycky další dny mrzela a hlavně mi ubírala střelecké sebevědomí,“ přiznává Lucie Charvátová. Teď ji naopak ženská štafeta, kde s kolegyněmi v Östersundu braly bronzové medaile, povzbudila do dalších závodů a hlavně střelby. Tu si po první zastávce Světového poháru vylepšila z loňských 66 procent na současných 73. A doufá, že nyní v Hochfilzenu to tak minimálně udrží.
Jaké to je přesunout se ze severu zase do světla?
„Je to krásný pocit. Celý život to mám strašně ráda, když přiletíme z toho šedivého severu, kde trávíme nejen dny v Östersundu, ale ještě i přípravu předtím. Když pak přiletíme do Alp a kopečky jsou krásně zasněžené a svítí sluníčko. Nicméně teď to není tak skvělé, jak by to mohlo být, protože sněhu je tady velmi málo, kopečky nejsou tak zasněžené a je asi deset stupňů. Takže to si říkám, jestli nebylo lepší zůstat v Östersundu…“
Jak vypadají tratě v Hochfilzenu?
„V úterý jsme měli první lyžařský trénink, a… Držím jim palce. Protože moc dobré to nebylo. Je to měkký hluboký sníh, a místy je ho tak málo, že se bojím, aby to vydrželo. Doufám, že to pořadatelé zvládnou, protože tohle je jak někde na posledním svěťáku na jaře a nejsou to mé oblíbené podmínky. Měkký sníh mi úplně nesvědčí. Radši bych takový ten Hochfilzen, který mám ráda.“
Takže v Östersundu bylo lépe? Vy sama na ten letošní určitě nebudete vzpomínat vůbec špatně, že?
„To určitě ne. Ten se mi vryl hluboko do paměti. Östersund umí být různý, ale teď se opravdu pro mě ukázal v tom pěkném světle.“
Vaše dosavadní nejlepší umístění v SP byla 5. a 6. místo, obojí ve sprintu a obojí v Hochfilzenu. Co vám tam tak sedí?
„Vždycky tady byla střelnice bez větru, to mi svědčilo určitě víc. A pak i trať je techničtější a vozivější. Takže myslím, že jsem těžila po běžecké stránce. A pak samozřejmě atmosféra toho, že sem přijedeme ze severu a je tady vždycky krásně. Tradičně sem za mnou jezdí rodiče podpořit mě přímo k trati, to jsem měla moc ráda. A je to změna, která mi vždy dodala pozitivní energii.“
Vraťme se ale ještě na sever. V nedělním stíhacím závodu jste měla dvě střelecké chyby. Víte, kdy jste měla takovou bilanci v čtyřpoložkovém závodu naposledy?
