Pavla Vrbu ruší řada věcí – třeba marodní stopeři, některé novinářské otázky nebo Milan Luhový. V jedné záležitosti však plzeňský trenér zůstává ledově klidný. A tou je zatím nulová produktivita Michaela Krmenčíka.
„Vzhledem k tomu zranění, které měl, jsem s jeho přístupem spokojen. Je jen otázka času, kdy se to projeví gólově,“ uvedl Vrba po úterním zápase druhého předkola Ligy mistrů s řeckým Olympiakosem, v němž si útočník s číslem 15 de facto vůbec neškrtl.
Vrbův stoický přístup k věci je pro hráče dobrou zprávou, tím spíš, že je v ostrém kontrastu s tím, jak netrpělivě se k tomu staví sám Krmenčík. Ač se vrací po dlouhé a náročné rekonvalescenci operovaného kolena, očekává od sebe maximum – a nejlépe okamžitě, hned teď. Rve to silou, vzteká se na sebe po zahozené šanci, vyplísní i spoluhráče, pokud mu nepřipraví balon, jak by si představoval. Zloba z něj v těch chvílích doslova prýští.
Na soutěžní gól čeká 310 dní a už mu to zkrátka trochu leze na mozek.
Hlavní důvod Krmenčíkova trápení přitom leží právě na začátku tohoto půstu, protože zranění předního křížového vazu v levém koleni přervalo jeho slibně se rozvíjející kariéru v tom nejlepším. Přišlo jen měsíc poté, co dvěma góly zařídil remízu 2:2 v základní skupině Ligy mistrů proti CSKA Moskva, jeho tržní cena se v té době pohybovala někde okolo 10 milionů eur.
Jenže po úrazu spadla na nulu, od které začínal znovu i Krmenčík. A další negativní podněty se začaly nabalovat jako sněhová koule.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
