Finále Ligy mistrů? Óda na fotbalovou radost sice vypadá jinak, ale Manchester City proti Interu roli favorita splnil a po výhře 1:0 slaví vytoužený úspěch. Šampion přece umí vyhrát, i když se zrovna nedaří. Proto Pep Guardiola se svými blankytně modrými svěřenci získal v sezoně treble, proto přepisuje historii.
Stačí se podívat na kompletní sezonu 2022/23. V Premier League Citizens mnohdy nebývale klopýtali a na koně se dostal Arsenal. Guardiolův trenérský učeň Mikel Arteta ordinoval Londýňanům pohledný fotbal, který pro fanoušky Kanonýrů působil jako balzám na nízké sebevědomí let minulých.
Jenže na přelomu dubna a května City přeřadilo na pětku, v útrobách Etihad Stadium mohli slovutný Pep a jeho ovečky slavit 12 ligových výher v řadě a na takovou šňůru Arsenal neměl páky.
Když se k tomu přičte, že Citizens museli zvládnout ještě těžké boje na poli Ligy mistrů a Arsenal měl klid na Premier League, je to obdivuhodná práce. Jedna věc totiž je mít jako trenér k dispozici skvělé individuality, které fotbal umějí, ale druhá věc je umět tyto hráče stmelit, aby šli za úspěchem jako jeden muž.
Zrovna Guardiola tohle svým přístupem otce, kamaráda a šéfa v jednom dokáže z týmu všelijakých hvězd vytřískat.
Že by se Guardiola všem ve své trenérské kariéře zavděčil, to ale není pravda. SMS zprávu s gratulací po finále Ligy mistrů asi neobdržel například od Zlatana Ibrahimoviče.
Se švédským kanonýrem měl při společném angažmá v Barceloně takové spory, že Zlatan Katalánsko opustil, obvinil Guardiolu, že mu zničil sen a Messiho označil za ochočené zvířátko španělského kouče. Kdo ale fotbal sleduje dlouhodobě, ví, že zalíbit se zrovna Zlatanovi taky není žádná legrace.
Za Guardiolu ale mluví výsledky a jeho vůdcovské schopnosti, které prodával už jako hráč a kapitán Barcelony, navíc incident z Katalánska je starý více než deset let. Guardiola vyzrál, stejně tak i jeho fotbalové vnímání. Není totiž zatvrzelý ve starých pořádcích.
Už dávno ví, že barcelonská tiki-taka, kterou bořil mýty, není v kurzu. Naslouchá trendům a hlavně staví na silných stránkách mančaftu, který má k dispozici. V době, kdy se od nového kouče čekají výsledky nejlépe včera, je schopnost adaptovat se na nové prostředí možná to nejdůležitější.
Když tohle nepochopíte či neakceptujete, může vás to stát flek i prestiž. Své o tom vědí třeba Julian Nagelsmann či David Moyes, který před lety chtěl natolik změnit pořádky v kabině Manchesteru United, že byl raději odejit. Zakazovat hvězdám typu Rio Ferdinand hranolky a podobné pochutiny? To je totiž nepřípustné!
Ať už to byla Barcelona, Bayern nebo City, kamkoliv španělský elegán přišel, tam sbíral vavříny. Jeden rest však má. V Bavorsku Ligu mistrů slavit nemohl a při jeho soutěživosti by nebylo divu, kdyby se někdy ve své kariéře do Mnichova ještě vrátil, aby tento dluh splatil.
Teď je ale ponořen do práce v Anglii. City pod jeho vedením postupnými krůčky budovalo tým bez slabin. Příchodem Erlinga Haalanda přišlo do útoku kladivo, které Citizens hledali.
Pep navíc dokáže skvělé hráče posunout na extra level. Takto mu pod rukama vyrostli třeba Rúben Dias, Nathan Aké či Joao Cancelo, který už kope v Německu. Zkrotil Phila Fodena, nastartoval Jacka Grealishe, našel lepší uplatnění ve středu pole pro Johna Stonese a teď piplá další jména jako Cole Palmer, Sergio Gómez či Manuel Akanji, jemuž se zmíněné finále příliš nepovedlo, ale Pep hůl jistě díky nabytým zkušenostem nezlomí.
Je mu 52 let a triumf v Lize mistrů 2023 byl v jeho trenérské kariéře už 35. trofejí. S jejich sběrem ale nejlepší trenér současnosti končit nehodlá.
Témata:
blog, komentář, sport, jakub plaskura, Liga mistrů UEFA, fotbal, Barcelona, Manchester City, finále, Arsenal FC, Mikel Arteta, kariéra, Pep Guardiola, Pep, Fotbal na Heureka.cz
Související články
