Nebylo by na místě přeceňovat jeden povedený turnaj. Nelze si však nevšimnout proměny, kterou Petra Kvitová od US Open ukazuje. Odměnou za postup do finále v Tokiu jí je návrat do top 10 a především dobrý pocit, který musí ze své hry po delší době opravdu mít.
Ve čtyřech zápasech v Tokiu zdolala juniorskou jedničku Belindu Benčičovou, osmnáctiletou Madison Keysovou, která je pokládaná za největší americký talent od dob Sereny Williamsové, dvojnásobnou grandslamovou šampionku Světlanu Kuzněcovovou a také legendu Venus Williamsovou.
To jsou skvělé skalpy, ještě povzbudivější je však tenis, který Kvitová předvádí. Už z něj nebolí oči, není upracovaný a plný třísetových přetahovaných.
Wimbledonská šampionka prokazuje velké pohybové zlepšení, o to jistější a agresivnější je také při úderech, servis jí funguje a tím pádem je i silnější v hlavě.
V semifinále s Venus zase ukázala tvář šampionky. Ve třetí sadě ztrácela proti obrozené Venus 4:5 a 5:6. Dvakrát podávala na udržení v zápase, dvakrát game zvládla čistou hrou a v tiebreaku povolila Venus kosmeticky upravit skóre až za stavu 6:0. Předvést nejlepší tenis v nejdůležitějších chvílích je znak šampionů a Petra toho byla znovu schopná.
Jak je to možné? Po US Open zahájila přípravu s novým kondičním trenérem Markem Všetíčkem a už pouze dva seznamovací týdny nesou takové výsledky.
Od první chvíle jsem tomuto spojení věřil a nyní věřím ještě víc. Pokud je Kvitová připravená, projeví se i dobrá práce, kterou s ní dělá tenisový kouč David Kotyza. Jistě, Tokio může být jen prvním euforickým záchvěvem z nově započaté práce.
Je zřejmé, že Kvitovou i její tým ještě čeká běh na dlouhou trať a potřebují čas. Je však také evidentní, že vše jde konečně dobrým směrem.
Finále obřího podniku v Tokiu (čtvrté v sezoně), návrat do desítky i mílový krok na Turnaj mistryň do Istanbulu jsou toho jasným důkazem.
