Bez práce nejsou k(d)oláče. Kvitová z krize vyšla jako lepší hráčka
Co tě nezabije, to tě posílí. Tenhle citát Friedricha Nietzscheho by si měla Petra Kvitová připnout k sezoně 2013. Rok, který začal tragédií v Austrálii, po níž až do podzimu v podstatě klopýtala a schytávala jednu facku za druhou, končí. Důležité dnes je, že z něj Petra vychází jako lepší a především poučená hráčka. Dostala lekci, že tenis se „sám neudělá“ a na výsluní je místo jen pro pravé profesionálky.
V současnosti je tahle výjimečná hráčka obklopená týmem, za nějž bych dal ruku do ohně. Má vizi, jasný program i sportovní přístup bez kompromisů, tedy to, co letošnímu roku chybělo.
Silný finiš, když na všech třech turnajích od US Open postoupila minimálně do semifinále a po nedotknutelné Sereně byla nejúspěšnější hráčkou podzimu, jí musel ještě víc otevřít oči.
Vidí, že i když je teprve na počátku spolupráce s kondičním koučem Markem Všetíčkem, je najednou dramaticky jinou tenistkou, která se nemusí děsit každé delší výměny.
Také je však evidentní, kolik práce ji ještě čeká. Semifinálová porážka z Pekingu s Jankovičovou i istanbulský krach s Li Na jdou na konto stále ještě slabšího fyzického fondu.
Klíčové však je, že i tak končí rok jako nová hráčka. Hráčka, která nespoléhá na experimenty, nýbrž ví, kam jde a uvědomuje si, že bez poctivé práce nejsou tenisové k(d)oláče. Tohle je největší vítězství Petry Kvitové roku 2013.
