Šlo o občas frustrující trojletku s Petrou Kvitovou, jejíž vystoupení byla někdy pod možnosti tak nadané tenistky. Wimbledonská šampionka se občas skryla hodně hluboko v těle téhle vytáhlé copaté dívky z Fulneku. V sobotu, na malebném centrkurtu All England Clubu, v největším zápase, který hráčku může čekat, ale zase vystoupila na povrch v plné kráse. Ještě hezčí než v roce 2011.
Tři roky starý titul byl přeludem, přišel příliš brzy, neodpovídal reálným možnostem a výkonnosti Kvitové. I proto po něm dostala tak naloženo. Rvala se s novou identitou favoritky jako mládě v tlupě dospělých lvic.
Dnes tu stojí znovu jako vítězka Wimbledonu. Silnější, odolnější. A co je nejlepší: tomuhle obrazu už jde skutečně věřit. „Tenhle titul je vydupaný z popela,“ řekl její kouč David Kotyza.
V roce 2011 šlo o bezstarostnou jízdu, letos vyhrála Wimbledon jako skutečná hvězda od prvních míčků turnaje. V každém ze sedmi zápasů byla favoritkou, v každém přemohla soupeřku i velká očekávání.
Složila svojí maturitu a snad vstupuje do třetí fáze kariéry. Do té, v níž se na další grandslamový titul nebude čekat další tři roky. Sobotní zážitek by ji měl skutečně posílit, ne poznamenat jako ten předchozí. Přerod Petry K. je u konce.