Berdych udržel pozice, ale nůžky se rozevírají. Má na zlatou ránu?
Tomáš Berdych končí sezonu, kterou už před měsícem označil za nejlepší v životě. Rekordně rychle si letos zajistil účast na Turnaji mistrů, šestou v životě, aby se z něj poprvé poroučel s nulovým ziskem výher. Buďme však spravedliví, ve skupině smrti měl Djokoviče s Federerem, čtvrtého do party Nišikoriho dostal do tří setů a chyběl fous, aby i letos jedno vítězství cinklo.
Londýnské vystoupení Berdycha je příznačné pro celou jeho letošní sezonu. Rok zakončí na šestém místě, v žebříčku jsou před ním jen vícenásobní grandslamoví šampioni. Stále zůstává nesmírně solidním a vyrovnaným borcem druhého sledu za absolutní elitou. Za tenisty, kvůli kterým se chodí na tribuny.
„Kvůli Tomáši Berdychovi si lidé v Londýně lístky nekoupí. Jedině že by si šel sednout do pokladny,“ napsal již před turnajem pichlavě respektovaný tenisový novinář Petr Bodo. Asi tolik k jeho současné reputaci...
Nůžky mezi superstars a českým borcem se alespoň výsledkově rozevírají. Djokovič - 0:4, Federer - 0:3, Murray - 0:3, Wawrinka - 0:1, Nadal - 1:1. To je Berdychovo letošní skóre s nimi. A jediná výhra nad Nadalem přišla v lednu, kdy ze sebe Španěl setřásal rez z dlouhé pauzy, což mu nakonec trvalo celý rok. Celková bilance 3:14 s tenisty z elitní desítky žebříčku je hrozivá. Méně skalpů hráčů top 10 získal Berdych naposledy v roce 2009 coby čtyřiadvacetiletý junák.
Čekání na zlatou ránu
Neschopnost porážet nejlepší je pro borce, jenž přechází do poslední části kariéry, bohužel klíčovým ukazatelem. V téhle fázi už nehraje o jméno či výdělek, ale mělo by mu jít o ty největší tituly, zlatou ránu, na kterou čeká celý život.
Letos se k ní přiblížil jen v Austrálii, kde měl skvěle našlápnuto do finále, ale nakonec z pozice favorita nezvládl emotivní řež s Murrayem. Další grandslamy? Tři osmifinále a tři frustrující odchody proti Francouzům (Tsonga, Simon, Gasquet). První polovinu roku měl Berdych stoprocentně životní lauf, od Roland Garros ale z vlny sestoupil a už se na ni nevrátil.
Na rok nejlepšího českého tenisty, první pod mladým venezuelským koučem Danim Vallverduem, se lze dívat ale i jinou optikou. Ani se třicítkou na krku neudělal Berdych v tenisové hierarchii krok zpět. S nesmírným zaujetím a vážností stále hledá cesty, jak se zlepšovat.
Dokáže se zlepšovat. Díky tomu drží pozice
Drží bezlepkovou dietu. Pochvaluje si, jak s přispěním svých dvou kondičních trenérů výrazně zlepšil pohyb a obratnost, čímž se cítí na kurtu lépe a také si prodlužuje kariéru. Vallverdua vyzdvihuje za umění spřádat účinné taktické plány na soupeře.
„Je spousta nových věcí, co mi fungovaly,“ opakoval. Musí se stále zlepšovat, jen aby si udržel své pozice. To dokázal a už to je jeho velkým letošním vítězstvím.
Z každého Berdychova slova je navíc cítit, že věří a je oddaný procesu, kterým právě teď prochází. Ten zahrnuje i trénink herních variant proti těm nejlepším, přesně jak ho praktikoval na Andym Murraym Ivan Lendl, učitel Daniho Vallverdua.
Berdych stále není starý na to, aby k daviscupovým triumfům přidal velký individuální titul. Má však povahu šampiona na to, aby se mu to povedlo? Už o tom velmi pochybuji, ale moc rád se nechám vyvést z omylu.
