Skvělý tenista se nedá vychovat, ten se musí narodit. A Karolína Plíšková je z vítězného těsta. I když jí některé věci trvají déle a prostě coby holka z maloměsta potřebuje nějaký čas na rozkoukání, je to v ní. Osmifinálový duel US Open s Venus Williamsovou toho byl jasným důkazem stejně jako třeba loňské fedcupové finále. Tahle holka se nesesype, má v sobě dost odvahy na to, aby rozhodovala velké zápasy vlastní aktivitou. Říká se tomu zabijácký instinkt a i ten vám musí být vlastní, těžko vás k němu někdo přemluví.
Kouč Plíškové Jiří Vaněk, hokejový fanoušek, jemuž se za kariéry kvůli bambuli na konci úchopu rakety přezdívalo Hašek, našel výstižnou charakteristiku své tenistky.
„Věci moc neřeší, což mám rád. Někdo spekuluje jaký mít výplet, jaký povrch mu sedí. Kája je v tomhle jako Ivan Hlinka: Tak se z toho neposereme…,“ říkal před dvěma lety v New Yorku.
Od té doby urazila Plíšková kus cesty. Postupně se učí chodit v botách favoritky většiny zápasů, k nimž nastoupí. Uvědomuje si své místo v tenisové hierarchii a zakouší, jak tam nahoře fouká.
S většími i menšími úspěchy míří stále vpřed. Ač neměla první půlrok sezony dobrý, nepřestala makat. Najala si španělského fyzioterapeuta, stále pracuje na pohybu, své největší slabině.
Předností však má mnohem víc. Výstavní podání, krásně založené švihové údery bez hekání. Plíšková je materiál podobný Petře Kvitové. Až si osvojí hrát údery pod ještě větším úhlem a vyžene běhavé soupeřky ze středu základní čáry, udělá další krok. Na něm se stále pracuje.
Právě teď prožívá nejlepší týdny kariéry a takové zápasy jako s Venus W. ji jen posílí. Je už připravená vyhrát grandslam? Zřejmě ještě ne, ale jednou bude. Pokud to letos v Paříži dokázala Garbině Muguruzaová, proč by to neměla zvládnout Karolína Plíšková?
