Případ Šarapovová: Sportovec sám zodpovídá za to, co má v těle. Nebo snad ne?
Jedno je jisté. Tenisový svět je s Marií Šarapovovou lepším místem. Vyjma Sereny Williamsové nemá ženský tenis výraznější hvězdu, která by přitáhla fanoušky ze všech koutů planety.
Ti mohou být po výroku Sportovního arbitrážního soudu (CAS) spokojení. Ruská šampionka se neobjeví na kurtech až v lednu 2018, ale už o tři čtvrtě roku dřív. Tento verdikt je velkým triumfem Šarapovové. Zvlášť fakt, jak je zdůvodněný.
CAS naprosto jednoznačně očistil tenistku od podezření z podvádění, meldonium podle něj neužívala proto, aby zvýšila svou výkonnost. Vyčetl jí pouze nedostatečnou kontrolu jejího agenta, jenž neprošel seznam zakázaných látek pro rok 2016. Max Eisenbund, který tak obratně vybudoval milionovou značku Šarapovová, je v téhle kauze jasným obětním beránkem.
Přesto je těžké na tuhle argumentaci přistoupit. Vždyť vytváří dost nebezpečný precedens. Odteď se může každý sportovec hájit nevědomostí a svalit vinu na své pomocníky.
Jistě, kolem meldonia a jeho postavení mimo sportovní zákon byla nasekána řada chyb a vyrojila se řada nejasností, Šarapovová ho však nadužívala v takové míře, až jí muselo lézt ušima. Dosud platilo, že jen a jen sám sportovec je zodpovědný za to, co se v jeho těle najde. CAS tuhle praxi svým verdiktem do velké míry popřel. Proto ty rozpaky…
Na druhou stranu i výsledných 15 měsíců je pro Rusku dost drsný trest. A nakonec vlastně nejde ani o jeho délku. Dopingový stín si s sebou potáhne až do konce kariéry. Ač se k ní již houfně vracejí sponzoři, v očích tenisové šatny a i mnohých dalších už to nebude Šarapovová jako dřív.
