Podruhé v kariéře se střetl Tomáš Berdych s Rogerem Federerem na miamských kurtech. Zápas před sedmi lety patří pro českého borce mezi nezapomenutelné. Odvrátil mečbol a tehdejší světovou jedničku zdolal. Byla to jarní rozbuška k tomu, co ve slavné sezoně 2010 mělo teprve přijít. Semifinále Roland Garros, finále Wimbledonu, vpád do top 10, kde borec z Valmezu vydržel přes sedm let. Nyní opět létaly vzduchem mečboly. Dva Berdychovy nevyužité, druhý Švýcarův proměněný. Ve sportu se na morální vítězství nehraje, přesto je tenhle zápas i výhrou poraženého.
"Berďa" pravděpodobně předvedl nejlepší utkání za poslední dva roky. Naposledy se takhle statečně potýkal v dubnu 2015 na monacké antuce s Novakem Djokovičem. O tomhle zápase Berdychův otec Martin později prohlásil, že syna ještě nikdy neviděl hrát líp.
Když vypustíme nevýrazný první set současného miamského klání, předvedl nyní Berdych vše, na co se s Goranem Ivaniševičem připravuje. Neústupný tenis na maximální riziko, spolehlivější servis s nižším nadhozem, především údernější druhé podání. I na síti již působil jako skutečný player, co si směrem dopředu věří.
Efekt útočného stratéga Ivaniševiče se začíná po třech měsících nové sezony pomalu projevovat. Zatím hrál Tomáš dost hluchý rok a zvykal si na změny. Proto přicházely především výsledkové propady oproti normálu a čekalo se na vzlet.
Ten přišel nyní.
Ač nemá vítězné razítko, tímhle zápasem si Berdych rozhodně vyhrál alespoň respekt kolegů v šatně. A co je ještě důležitější – přesvědčil se sám, že když se mu vše sejde, může (skoro)zdolat i nejlepšího hráče planety, kterým dnes Federer opět je.
I porážka může někdy dodat kuráž.
