Je až k neuvěření, jak strojově přesně funguje kariéra Karolíny Plíškové. Nejprve si věci potřebuje vyzkoušet, prožít. A když je vyluští, je připravená postoupit na další úroveň, ze které už ji nikdo nesesadí. Všechno jí jde kvůli téhle nátuře pomaleji, o to trvalejší a pravdivější jsou ale pak úspěchy.
Dnes se zdá téměř úsměvné, že ještě ve skoro jednadvaceti letech figurovala mimo elitní stovku žebříčku. Že vyhrála 6 turnajů WTA, než poprvé přešla přes 3. kolo grandslamu. A od té doby, co se jí to loni na US Open podařilo, zapsala na dalších podnicích velké čtyřky semifinále a dvě čtvrtfinále. Už je má prostě vyřešené.
Stejně tak Turnaj mistryň. Loni se rozkoukávala v kulisách Singapuru, městského státu u rovníku. Mezi osmičkou nejlepších hráček sezony měla premiéru, necítila se úplně pohodlně a bojovala s uspokojením, neb byla ráda, že se do takové společnosti vůbec vtěsnala.
Po roce se mezi touhle šlechtou pohybuje jako šéfová. Dva zápasy, dvě suverénní výhry nad druhou a pátou hráčkou žebříčku. Do očí bije sebejistota, s jakou Plíšková hraje. Masters bývají turnajem vyčerpaných, bojuje se s únavou, drobnými zraněními i psychickou opotřebovaností po deseti měsících sezony.
Ona ale dokázala rozkvést, naprosto necharakteristicky pro tenhle čas hraje asi nejlepší tenis roku. Andy Murray začal také nejdřív vyhranou olympiádou, teprve pak posbíral grandslamové tituly. Současný Turnaj mistryň může pro Plíškovou udělat to samé.
Související články
