Tomáš Berdych se dostavil o půl hodiny později, ale nakonec přišel. Ironickým tweetem komentoval jeden známý zahraniční novinář průběh prvního setu čtvrtfinále Australian Open s Rogerem Federerem, během nějž po skvělém startu přišel nejlepší český tenista o vedení 5:2 a navzdory dvěma setbolům i o celé, nutno říci klíčové, dějství.
Ano, šlo znovu o důkaz, že Berdychova psychika je prostě na takové zápasy až příliš křehká a ve spojení s horším pohybem (vzhledem k jeho postavě pochopitelným) jasným handicapem proti nejlepším. Vždyť v zápasech s nimi selhává s takovou pravidelností.
K současné situaci by se slušelo podotknout – no a co? Tomášova kariéra už není o nahánění grandslamového vítězství, tenhle sen už jsem já osobně pohřbil a mám pocit, že on sám o něm mluví jen proto, že se to od něj čeká.
Teď jde o to, aby borec z 20. místa žebříčku, vracející se po velkých problémech se zády, nespadl až příliš rychle příliš hluboko. A v tomhle v Melbourne odvedl svou práci naprosto skvěle.
Čtyři zápasy za sebou vyhrál po víc než půl roce, hned první měsíc nové sezony si triumfy nad Del Potrem a Fogninim podpořil pocuchanou sebedůvěru. Hrál velmi solidně, na úrovni top 10, k níž se posune o čtyři místa blíž. Když jsem před Australian Open studoval los, čtvrtfinále pro Berdycha, který dokázal ještě před Vánoci prohrát na extralize s Janem Šátralem, mi nepřišlo reálné.
Ale Tomáš udělal v Melbourne Berdycha i v opačném směru. Ukázal svoji výdrž a kvalitu, s níž se tak dlouho držel na špici. To je jeho výhra.