Šest přípravných zápasů, pět vítězství. Opticky se zdá, že se příprava českých basketbalistů na světový šampionát v Číně daří a tým, který tuzemský basket vrátí po 37 letech na největší mezinárodní scénu, se slibně sehrává. Je tomu skutečně tak?
V konkurenci Polska, Tuniska, Jordánska či Maďarska si čeští reprezentanti počínali solidně. Dotek úrovně hry, na kterou se musí připravit v základní skupině světového mistrovství v Šanghaji, jim v sobotu v Hamburku připravili Němci. A soubor kouče Ginzburga vůbec nestíhal. Utopil se ve výborné německé obraně, byl převýšený jasně kvalitnějšími individualitami typu střelhbitého středa Dennise Schrödera, prostě neměl co nabídnout. Skóre minus dvacet bylo naprosto odpovídající průběhu. Špatný den, či ukázka reálné síly? Bohužel obojí dohromady.
S Janem Veselým by byl český výběr hodně zajímavým týmem, jenž mohl něco skutečně dokázat i na globální úrovni. Bez něj se ale tohle přání mění spíš v modlitbičku, musí se věřit v dobrý den či souběh příznivých událostí. A to není v extrémně těžké skupině s USA, Tureckem a Japonskem zrovna povzbudivé.
Tomáš Satoranský během přípravy ukazuje, jak za poslední sezony vyrostl. Borec, jehož největší slabinou bývala střelba z dlouhé vzdálenosti, dnes ani na zlomek vteřiny neváhá, když dostane na trojce jen píď prostoru. A střílí s velmi dobrou úspěšností. Z pozice dvoumetrového rozehrávače ukazuje i své nejsilnější stránky - výborný přehled a nesobeckost, jednoznačně dělá hráče kolem sebe lepšími.
Problém je v tom, jak velmi je na něm český výběr závislý. Zdá se, že Satoranský v Číně bude muset hrát téměř čtyřicet minut na zápas, jelikož jakmile sleze z palubovky, útok začne váznout.
Skutečný problém ale představuje obrana. Až na Satoranského nemá český tým žádnou velkou hvězdu, je víceméně složený z pracantů. Nabízí se, že identitou takového výběru by měla být především tvrdá a těsná defenziva, Češi si ale na své půlce počínají hodně rozpačitě. Němci jim bez větší námahy nastříleli 86 bodů, nasazení a ochota bránit kolikrát chybí. Pravdou však také je, že typově psů obranářů nemá kouč Ginzburg zrovna moc.
Vše o MS v basketbalu 2019 čtěte ZDE>>>>
Základní pětka českého týmu Satoranský, Bohačík, Hruban, Auda a Balvín pospolu funguje. Jakmile se ale začne točit se sestavou, přichází potíž. Když Satoranského vystřídají další rozehrávači Jakub Šiřina či Tomáš Vyoral, tempo opadne.
Obecně je síla lavičky diskutabilní. Naturalizovaný americký rutinér Blake Schilb je v pětatřiceti letech už prostě o krok pomalejší a začíná hrát pochodový basket, frenetické tempo na mezinárodní scéně již pro něj moc není. Přesto bude asi jedním z prvních střídajících borců týmu. Stále dobrý atlet a kapitán Pavel Pumprla si udělal včera na turnaji v Hamburku výron, což je velká rána.
Martin Kříž se čtvrt roku po přetržení achilovky teprve vrací, přesto hned v této konkurenci ukázal svou platnost. Devatenáctiletý Vít Krejčí předvádí nesporný talent, kolikrát hraje ale logicky s větším nadšením než rozumem. Přesto by ho kouč Ginzburg měl využívat a do Číny rozhodně vzít. Protože borců s takovým potenciálem, kteří by měli výšku, rychlost a dravost, moc nemá.
Na papíře vypadají zatím přípravné výsledky hezky, ovšem až na české hráče naběhnou v klíčovém mači o druhé místo ve skupině nažhavení Turci s Cedim Osmanem, Furkanem Korkmazem či Ersanem Ilyasovou, můžou tyhle mače připomínat sparing s dorostenci.
Témata:
Česko, reprezentace, basketbal, blog, Tomáš Satoranský, Jan Jaroch, sport, MS v basketbalu 2019, Basketbalové míče na Heureka.cz
Související články
