Barbora Krejčíková pod gilotinou. Logický konec, který nepřekvapil
BLOG JANA JAROCHA PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tenis není žádné raketové inženýrství. Funguje podle základních principů stejných pro všechny. Kdo není připraven, lehce je odhalen. Loni přijela do Paříže Barbora Krejčíková s titulem ze Štrasburku, měla za sebou životní měsíce a před sebou dva týdny, které je měly ještě daleko překonat. Zápasové praxe měla na rozdávání, sebedůvěra rostla.
Letos? Ač u svého jména měla číslo 2 a ne 33, byla v úplně jiné pozici. Čtvrt roku bez zápasu, to už je pořádný nános rzi, který jen tak nesetřete. Všechna čest její francouzské přemožitelce Diane Parryové, že ustála trému, střet s velkým jménem i nepovedený začátek zápasu a skutečně vyzpovídala Krejčíkovou z toho, jak na tom je. Ale českou tenistku v takové formě by porazila i řada dalších soupeřek.
Obhájkyně se trápila na servisu, neměla dobrý timing na údery. V tréninku můžete mlátit hodiny do tenisáků, pod stresem zápasu je ale vše jiné. Krejčíková to dobře věděla, jistě počítala se všemi variantami. Tohle nebyla BK 2021, ale úplně jiná hráčka. Zcela logicky.
Sympatické je, že i tak šla s kůží na trh a z voleje dorazila do Paříže na obhajobu. I když tušila, že jde pod gilotinu. Nic se neděje. Ideální by teď bylo, aby v Paříži s Kateřinou Siniakovou vydržely co nejdéle alespoň v deblu, Krejčíková se rozehrála a co nejdřív naskočila do rozjetého vlaku.
Protože tenis pořád sakra umí, na tom jeden den nic nemění.
