Národní tým je zavalen těžkou depresí, svírá ho tuhá krize. Mužstvo působí tak, jako by bylo v rozkladu, odevzdaně, chaoticky, bez šťávy. Uvažování svazové generality nad tím, že by k reprezentaci dosadila legendu typu Andreje Ševčenka jako Ukrajinci, tedy silnou osobnost, která by za sebou měla bohatou a úspěšnou kariéru a byla autoritou, je smysluplná.

Proč? Zdeptaní čeští hráči po lekcích od Ukrajiny a Ruska potřebují probrat, uznávaná persona jim může pomoct psychologicky, zároveň by ji měli poslouchat, respektovat. Její přítomnost by byla jakýmsi bičem na motivaci někdy mdlých reprezentantů. Byl by předpoklad, že by zápas neodflákli jako naposledy v Rusku.
Jinou věcí je samotné koučování, trenérská praxe. Nabízí se kombinace hráčské legendy s některým z uznávaných českých trenérů. Takový tandem by se mohl dobře doplňovat, protřelý kouč by dodal erudici, hráčská osobnost autoritu, postřehy, svůj pohled. Role obou by musely být logicky jasně definovány a rozděleny.
Ke konkrétnímu jménu. Karel Poborský, o němž se uvažuje, je hráč ze slavných dob národního mužstva, prošel velkými evropskými kluby a řada současných reprezentantů k němu v dětství jistě vzhlížela. S autoritou by v jeho případě neměl být problém.
Navíc Poborský se v českém fotbale v poslední době významně angažuje, intenzivně se věnuje regionálním akademiím. Chuť tedy dle všeho má.
Má však minimální, pro reprezentační úroveň nicotnou trenérskou praxi. Proto by bylo žádoucí, aby spolupracoval s ostřílenějším trenérským kolegou. Takový model by mohl národnímu pomoct. Dobrý nápad.
