Když zařve Löw. Radikální kroky započaly v Německu novou éru
Každý fotbalový tým potřebuje čas od času proměnit, osvěžit, nakopnout. Takovou proceduru můžete udělat jemným zásahem, nebo taky prudkým otřesem, což vyžaduje mimo jiné dost kuráže. A hodně lidí z toho pak může být paf – jako v případě kroku, který před startem kvalifikace mistrovství Evropy v roce 2020 učinil trenér německé reprezentace Joachim Löw.
Devětapadesátiletý stratég, který vede pyšnou fotbalovou mocnost už více než dvanáct a půl roku, se vzepřel své dosud konzervativní pověsti a vytáhl rozhodnutí, jež jistým způsobem předefi novalo pořádky v německém celku i pohled na něj samotného. Löw na začátku března oznámil, že v reprezentaci už nepočítá s obránci Jéromem Boatengem a Matsem Hummelsem a ofenzivním univerzálem Thomasem Müllerem. „Takhle radikálního Löwa jsme ještě neviděli,“ glosovala to některá tamní média.
Löw už musel něco udělat, i když tak silné řešení situace se nečekalo. Německo se oklepává z trudného roku 2018. Roku, kdy muselo vstřebat nejvíc porážek ve své historii (šest), kdy po apatických výkonech zcela propadlo na mistrovství světa a kdy v nové Lize národů spadlo z elitní skupiny.
Po razantnější obměně se volalo delší dobu, ale s plynoucím časem rostly i pochybnosti, zda je Löw tím, kdo ji dokáže provést.
Dřív na hráče, na které dlouhodobě spoléhal, nedal dopustit a věřil jim i ve chvílích, kdy zrovna nezářili nebo ani moc neměli formu. V posledním období lpěl hlavně na hrdinech z mistrovství světa v roce 2014, kde Němci triumfovali.
Už třeba na mistrovství Evropy o dva roky později vzal Bastiana Schweinsteigera a Lukase Podolského, což mnozí nechápali. A loni na světovém šampionátu v Rusku se Löw a jeho zlatá osa dokodrcali k vyřazení už v základní skupině.
Právě po ostudném vystoupení na mundialu se všeobecně čekal větší řez v kádru. Přišel až po následném rozpačitém podzimu, kdy nespokojenost veřejnosti kulminovala a potřeba zásadního rozhodnutí ještě víc stoupla.
