Národní tým splnil povinnost, v kvalifikaci o mistrovství světa vyhrál 2:0 proti Bělorusku. Výkon party trenéra Jaroslava Šilhavého nebyl uhlazený, na druhou stranu měli Češi duel proti outsiderovi pod kontrolou a nepřipustili komplikaci, která by je mohla o tříbodový dovoz z ruské Kazaně připravit. Hodně zaujal záložník Michal Sadílek. Nová naděje pro střed pole? A co pozice Adama Hložka?
Střed zálohy býval nedávno pro českou reprezentaci chloubou, jenže v poslední době se rozkymácel, což se hodně projevilo v páteční bitvě proti Walesu. Češi ve středu pole propadali, nebyli kompaktní, řešilo se matné rozpoložení Alexe Krále, navíc se pro utkání s Běloruskem vykartoval Antonín Barák.
Trenér Jaroslav Šilhavý poslal na plac Michala Sadílka, sázka na dvaadvacetiletého pracanta, jenž hostuje z PSV Eindhoven v Twente Enschede, se ukázala jako bingo. Sadílek překypoval energií, šel do všeho, vyhrával souboje, výborně napadal, přidal i dobré přihrávky. Zaujal, českou sestavu prosvítil, rozhýbal, dodal jí šmrnc.
Důrazně se přihlásil o důležitější roli v týmu, o větší důvěru a vytížení. Na příštím srazu v listopadu bude mít výhodu, třeba oproti Královi určitě. Bude na něm, jak s šancí, která se mu naskytne, naloží. Je příslibem, má potenciál, zarputilost, dobrou průpravu z Nizozemska, zároveň nic jistého. Proti Bělorusku každopádně shrábnul dost plusových bodů.
Do středové trojice proti Bělorusku zapracoval Šilhavý i Adama Hložka. Devatenáctiletý ofenzivní univerzál hraje ve Spartě na podhrotové pozici, teď se téhle role dočkal i v národním týmu. Zkusit kooperaci s útočníkem Patrikem Schickem se nabízelo. Výsledek? Nic moc.
Hložek se do hry moc nedostal, odbrzdil se až ve druhém poločase, kdy se přesunul na levé křídlo. Dokonce vstřelil i první reprezentační gól, což posílí jeho sebevědomí.
Co s ním dál? Je to těžké. Bude se zase řešit, která pozice mu sedí nejvíc. Křídlo? Podhrot? Útok? Velká univerzálnost je pro něj výhodná i zrádná. Hložek je výjimečným talentem, Šilhavý mu potřebuje najít post, kde se nejlépe uplatní. Proti Bělorusku to byl jiný post než ve Spartě.