Dobře si vybavuju tu fotku. Na ní Josef Dufek, prezident mladoboleslavského klubu, v takřka tygřím skoku. V rozhovoru slova o tom, že jakmile se do něčeho zakousne, tak to prostě zchvátí, uštve, získá. Nedávno ve Sport Magazínu.
Takhle zchvátil Milana Baroše. Do středočeského města přitáhl fotbalistu, který má sice pořád super jméno, ale je v něm utajeno, jak je to s výkonností.
Třiatřicetiletý útočník, po Janu Kollerovi v historii české reprezentace druhý nejlepší střelec. Kdysi člen sestavy Liverpoolu, Aston Villy, Lyonu... Jeho kariérou je docela hezké se zabývat, když odhlédneme od eskapád v mládí a podobně. Krásný je také příklad jeho ryzího patriotství vůči Ostravě, tedy Baníku. Ale najednou se Baroš objeví v Mladé Boleslavi. Pod koučem Karlem Jarolímem. Konec srandy, hvězda nehvězda.
Proč velké jméno nehraje? Tady jsou dva nejpravděpodobnější důvody.
Buď právě kvůli tomu, že jde občas proti životosprávě a rád se pobaví mimo hřiště. Což kouč Jarolím nemá rád. Anebo třeba proto, že v Boleslavi jsou opatrní, ví, že když se na Baroše chvátalo v minulosti v Baníku, porouchal se a kvůli zranění zase nemohl hrát. Takže si ho šetří a čekají, že se ještě skutečně předvede. Pak záleží na tom, jestli má v sobě hráč vůbec ještě dostatek motivace...
Ať je pravda cokoliv z toho, Baroš podle mého přetahuje svou kariéru. Posledních pár let akorát dohání poztrácenou kondici, vynechává začátky sezon. A týmy se bez něj obejdou.
Dovolil Dufkovi, aby si z jedné z největších ikon českého fotbalu udělal atrakci za hodně peněz. A u toho to zatím taky zůstává. I kvůli Barošovým chybám.
