Slavia s šancemi hospodařila jako poslanci s penězi. Na draka
Každý tým na světě to musí znát. Hrajete, hrajete, zapaříte první šanci, druhou. Ještě to je furt dobré. Jenže pak třetí, čtvrtou, najednou nad tím začnete přemýšlet. A hrajete, hrajete, pátá šance v háji, šestá... A hrajete, a hrajete...
Ať už mluvili po utkání v Jihlavě za Slavii trenér Dušan Uhrin nebo záložník Jaromír Zmrhal nebo útočník Muris Mešanovič, nemohl si ani jeden nevšimnout zvláštně lajdáckého zacházení se získanými gólovými příležitostmi.
Slavia v Jihlavě prostě plichtila 0:0, protože míče nekopala do brány, ale spíš na tribunu, někdy snad i za ní.
Vybavuji si minulý víkend, kdy jsem si po vítězství sešívaných nad Zbrojovkou 2:0 pomyslel, že až si hra Slavie líp sedne, bude si snadněji vytvářet šance a povinnost brát tři body se pro ni stane snesitelnější. Myslel jsem si to třeba proto, že má v útoku Milana Škodu, Murise Mešanoviče a Lukáše Železníka, a ti přece šance proměňovat umí.
Tak za vršovickým týmem je druhá ligová šichta na jaře a co teď. Slavia si opravdu na rozdíl od zápasu se Zbrojovkou vytvořila neskutečně hodně šancí. Ale hospodařila s nimi, jako hospodaří obě zákonodárné komory České republiky s penězi...
Co tedy říci závěrem? První jarní utkání urvala Slavia silou a standardkami. To druhé prošvihla, i když vypadala, zejména tedy v prvním poločase, lehčeji, svižněji a měla myriádu tutovek.
Tým se zkrátka buduje a trenér Dušan Uhrin hledá jeho psychické polohy v jednotlivých situacích. Jihlavskou epizodu mužstvo nezvládlo, zničené z neproměněných šancí ve druhém poločase herně shořelo.
