Trefil tyč a pálil šance. Zoufalost, kroutil hlavou Mešanovič
Tady byl pět let doma. Pět sezon tu hrál, ale teď sem přijel jako soupeř. Jenže na jihlavském stadionu, kde musí znát snad každý drn a záhyb, spálil Muris Mešanovič dvě tutovky a jeho spoluhráči dalších iks. A Slavia i kvůli tomu ve druhém jarním zápase ztratila body.
To muselo být k vzteku, ne?
„Chvilkami to vypadalo jako zoufalost, protože nám to tam fakt nechtělo spadnout.“
Umíte říct, čím to? Povinnost vyhrát, svázanost…
„Nevím, čím to bylo, opravdu nevím. Ale těch šancí bylo hodně. V první půli jich bylo snad šest sedm, aspoň dvě z toho jsme dát měli. Já tady jednu měl, Milan (Škoda) další dvě. Nechtělo nám to tam dneska prostě spadnout.“
Ta vaše v první půli opravdu vyložená…
„Jo jo, to byla ta první, měl jsem trefit branku. Možná jsem si myslel, že stojím v ofsajdu, ale nemával to…“
Pak přišel druhý poločas a to už jste neměli nic, alespoň nic vyloženého. Co to?
„Akorát jsem trefil tu tyč, ale pak opravdu nic. Nevím proč.“
Docházely snad síly? Nepodařilo se vám Jihlavu ani přitlačit.
„Nevím, jestli nás svázala nervozita, nebo co, ale je pravda, že jsme se ve druhé půli do toho tolik nedostávali.“
Jaký to pro vás byl návrat? Do míst, odkud jste přestupoval v zimě do Slavie.
„Byl jsem tu pět let a bylo to moc hezký. Určitě to pro mě bylo zvláštní, ale v pohodě.“
