Pro Příbram platí - žádné dlouhé sr..., pardon, trpělivost s trenérem. Za devatenáct sezon, které strávila v první lize, se k Litavce stěhuje už šestnáctý trenér. Jenom Jiří Kotrba a Pavel Tobiáš se ve středočeském klubu dostali přes stovku odtrénovaných zápasů, ale hlavně proto, že ho vedli víckrát. Průměrná trvanlivost příbramského trenéra je zhruba 36 ligových zápasů. Jinými slovy, sezona a malinký kousek a... Pápá.
S Martinem Pulpitem se prezident klubu Jaroslav Starka rozešel extrovně brzo. Po osmi soutěžních zápasech, z toho sedmi ligových. Přitom ho nechal v létě úplně přebudovat tým, odešly v podstatě největší opory, nejzkušenější hráči, a přišli mladí, neznámí. Zkrátka teď je u Litavky mužstvo, o kterém se říká, že je nejslabší v lize, což říkám i já, byť až takhle nemohoucí výkony bych nečekal.
Rozpor ve Starkově jednání spočívá ve výše zmíněném. Přivede trenéra Pulpita tři kola před koncem minulé sezony, nařídí mu, aby áčko koukal zachránit, to se pak povede (taky i díky úchvatnému a nervy drásajícímu utkání Jablonec-Příbram 0:0). Pak přijde velká obměna kádru, kterou si z části řídil i sám Pulpit, za čtyři kola nového ročníku se s ním ale bez bodu rozloučí, byť by se na věc dalo dívat dvakrát jinak.
Zaprvé tak, že ten tým prostě potřebuje ještě chvíli čas, a ačkoliv zatím nebodoval, nic mu neutíká, protože poháry nehoní a záchranu lze uhrát z devíti výher a dvou tří remíz, na to je pořád dost kol do konce.
Zadruhé byl to Pulpitův tým a přivést k němu jiného trenéra, byť jakkoliv zkušeného, nemusí vůbec zafungovat.
Existuje i jiná metodika, jak se chovat k trenérům. Když někoho chci, přivádím ho, protože patrně splňuje moje kritéria. Tak mu zkrátka věřím.
Taky by se mi líbilo, kdyby se jednou stalo, že až kabina přestane jít za trenérem, přijdou šéfové a neodstřelí toho kouče, ale tvrdými kroky srovnají kabinu ve stylu „co si to, chlapci, dovolujete? Buď začnete jezdit, nebo tebe, tebe a tebe vyrazím.“
Neříkám, že tohle u Pulpita nastalo, jen tím chci říct, že vnímám debaty kolem osob trenérů až příliš přehnané. Jako že osoba nebo pozice kouče bývá často démonizovaná.
Nejblíže mi byl bývalý trenér Kladna Stanislav Procházka, starý praktik, který před více než pěti lety zemřel. Dej mu pánbůh věčné nebe... „Hráč musí být inteligentní, musí se umět rozhodovat sám a předvést to na hřišti,“ říkával.
Jinými slovy, trenér nemůže zdaleka za všechno a s něčím opravdu nepohne. Má mít zvládnutou taktiku, lidský přístup, koučink při zápase co se střídání a momentálních pokynů týče, ale všechno má své logické hranice.
Věřím, že dlouhé pevné působení na jedné lavičce týmu prospěje víc než šestnáct trenérů za devatenáct sezon. Kam patří Příbram z dlouhodobého hlediska v českém fotbale? Nebo jak se od konce éry Pavla Vrby postupně výkonnostně propadla Viktoria Plzeň? Pořád se na západě tak slepě dívali hlavně po trenérech, až jim uteklo, že především stárne a leniví kádr.
Jestli Starka věří Petru Radovi, je to jen dobře. Ale jestli je to na 36 zápasů, nemá to absolutně žádný smysl.
Témata:
fotbal, blog, příbram, Martin Pulpit, sport, Jan Podroužek, ePojisteni.cz liga, Petr Rada, Sport na Heureka.cz
