Nadarmo se neříká, že Viktoria, Sparta a další české ambiciózní kluby hrají tužku. Teprve teď totiž přichází moment, kdy to může bolet. Chvíle, kdy z jejich síly potřebuje čerpat reprezentace. Půjdeme-li po stopách posledních dvou trenérů národního týmu, najdeme u obou stébla, jichž se mohli chytnout.
Michal Bílek v poslední části kvalifikace o EURO 2012 použil plzeňskou kliku. Tím se krásně trefil. Limberský, Pilař, Jiráček váleli, a i díky nim se nakonec do Polska jelo.
Pavel Vrba zase pustil z řetězu sparťany. Dočkal dával góly, platní mu byli i Krejčí, Lafata a Kadeřábek. A tak se jelo i do Francie.
Jenže co chudák Karel Jarolím? „Člověk se mohl spolehnout na nějakou součinnost, bohužel se začátkem této sezony se obě mužstva nepotkala s formou. O to je to složitější,“ uvědomuje si.
Musí si pomoct jinak. Proto je na pochvalu, že si všiml dobré výkonnosti Václava Kadlece, že dal důvěru mladému stoperovi Kalasovi, kteří můžou být stálicemi reprezentačního výběru, pokud se udrží na dobré úrovni. Na druhou stranu mohl zajít ještě dál. Kdo sleduje polskou ligu, ví, že Hloušek by teď byl daleko platnější než třeba Šural.
Jarolím si svoje stéblo musí teprve najít. A třeba už ho našel a ukáže se mu proti Irům.
