Pohádka o naději. Věřím mladým duším, i když je to kostrbatý začátek
Mělo se vyhrát. I když v zápase byly tupější pasáže, převahu si Češi vynutili, šance taky, jenže selhali a z utkání, které by z hlediska boje o mistrovství světa mohlo hrát velkou roli, tři body nemají. Byli to běhaví Češi, živí, a taky mladí, a je otázka, jestli to bylo právě to, co je občas brzdilo, ale co by do budoucna mohlo znamenat pozvednutí české reprezentace.
Zcela na rovinu tomuhle trendu fandím, nikdy jsem se tím netajil a zároveň věřím, že tohle je z mého pohledu správná cesta. Nikomu tím zároveň nevnucuju, že je jediná správná, to bych si nikdy nedovolil, ale mně to šmakuje.
Upřímně jsem se na poslední fázi působení Pavla Vrby nemohl dívat. Chápu, že někdo jo, že takových lidí mohlo být hodně, opět jim to neberu. Ale na mě to působilo zoufale, tak, jako by hráči na trávníku fotbalem skoro až trpěli. Až nepřirozeně hodně se bránili, dopředu to byla jedna velká nula. Nikam to nesměřovalo.
Z tohohle týmu mám úplně jiný pocit. A třeba je to právě tím, že mu pomohlo to, že teď už skutečně musí viset na mladších ročnících. Kadeřábek, Krejčí, Pavelka, Václav Kadlec, Vydra, pak třeba ještě Kalas a další by jednou měli být těmi, bez kterých to opravdu nepůjde.
Teď se do té role pomalu dostávají. Ještě v ní nejsou, ale kvůli generační obměně do ní dozrají rychleji. Pro český fotbal by to mohl být signál, jakási naděje, že se něco chystá.
Druhá větev téhle úvahy by mohla vypadat asi takhle: nic se nechystá, nic z toho nebude, počáteční naděje zapadne a dobrá nálada vyšumí. A fotbal nebude žádná sláva...
Ale mladým klukům na startu kariér spíš věřím. Ano, přijdou těžší soupeři, těžší zkoušky, ale jsem přesvědčený, že i oni se stanou ještě lepším týmem. Zatím ještě doplácí na své chyby, proto neporazili Severní Iry. I přes horší pasáže v utkání v nich ale vidím příslib.
Naděje, že v mladých duších vězí šance na lepší zítřky.
