Kohout: Hubnul jsem 17 kilo a pak mě vypnula i slabší rána. Ve vyšší váze cílí na titul
Matouš Kohout, kovboj českého MMA, chce na sobotním Oktagonu 80 v Mnichově nastartovat novou sérii a dojít si pro titul. Při prvním duelu s novou smlouvou se střetne s německým talentem Hafenim Nafukou. Po letech, kdy se trápil v nižší váze, bude nyní Kohout těžit ze silové převahy. „Dřív jsem se víc než na zápas soustředil, abych splnil váhový limit. Na Gamechanger jsem hubnul sedmnáct kil,“ vzpomíná Čech.
V poslední době jste začal hodně pracovat na sociálních sítích. Kdy vám došlo, že je to pro další vývoj vaší kariéry potřeba?
„Bylo to v období před zápasem s Cihadem Akipou. Bojoval jsem o to, abych měl lepší podmínky v další dlouhodobé smlouvě. Věděl jsem, že musím přidat i na sociálních sítích, abych byl vidět. Vybudoval jsem si image kovboje, která ke mně docela sedí. Manželka mi říká buran, protože chci pořád jezdit někam kempovat a chodit do přírody. Kovboj v Oktagonu navíc žádný není, tak jsem se klobouku ujal já.“
Nicméně duel s Akipou jste prohrál. Bál jste se, že by pak další angažmá vůbec nemuselo dopadnout?
„Výchozí pozici pro vyjednávání jsem dobrou opravdu neměl. Šanci jsem ale dostal a po dvou prohrách v řadě teď musím ukázat, co ve mně je. Zápas s Nafukou je klíčový. Stylově to pro mě sice není ideální soupeř, má skvělé schopnosti v boji na zemi. Já ale věřím ve svou wrestlingovou obranu. Dost jsem na ní pracoval s Machem Muradovem. Jsem větší a silnější. Ve druhém kole ho ukončím KO.“
Máte stále titulové ambice?
„Už jednou se mi povedlo nasbírat tři výhry v řadě a vyšplhat vysoko v žebříčku. Pak jsem bojoval s Mateuszem Legierskim o post titulového vyzyvatele. Byť to tehdy nevyšlo, ověřil jsem si, že na tu úroveň mám. Teď je pro mě důležité nastartovat další sérii a pak si říct o někoho z top desítky.“
Dříve jste podstupoval drastické hubnutí do lehké váhy (-70 kg), dnes startujete ve velterové kategorii (-77 kg). Jak moc lépe se cítíte?
„Stoprocentně mi to prospělo. S odstupem musím říct, že startovat v lehké váze, obzvlášť tehdy v Tipsport Gamechangeru, byla hloupost. Měl jsem jít raději do sedmdesát sedmičky a budovat kariéru tam. Ztracený čas a energii už mi nikdo nevrátí. Teď se cítím mnohem líp. Během přípravy jsem si nemusel úzkostně hlídat kalorie, do každého tréninku jsem chodil v plné síle a s dobrou náladou.“
Popsal byste, jak vypadaly vaše přípravy na zápasy v lehké váze?
„Bylo to šílené. I když jsem se snažil, trénoval a jedl normálně, dřel jsem se na pětaosmdesáti kilech. Když jsem pak začal s přísnou dietou, spadlo mi to na osmdesát kil. Ty jsem ale měl jen deset dní před turnaje a po vážení jsem je měl i v kleci. Už jen tohle byl špatný signál. Během kempu jsem neměl chuť trénovat, necítil jsem se šťastný. Pořád jsem myslel na to, kolik kalorií musím na trénincích spálit. Víc než na zápas jsem se soustředil, abych splnil váhový limit. Na Gamechanger jsem hubnul sedmnáct kil.“
To muselo hodně zasahovat také do osobního života, ne?
„Bylo to strašný, ovlivňovalo to každodenní věci. Šel jsem s dcerkou na dortík, já si dal kafe, dcera nechala na talíři malý kousek sladkého a já už si jen počítal, kolik je to kalorií. Musel jsem ho tam nechat. Posledních pár týdnů před zápasem to se mnou bylo k nevydržení. Byl jsem neustále napružený jak struna. Stačila maličkost a hned jsem se vytočil. Manželka jen čekala, až budu mít konečně po zápase, aby měla klid. Nebylo to hrozné jen pro mě, ale pro všechny mé blízké.“
Konzultoval jsem start v lehké váze s doktorem?
„Ne. Gamechanger byla obrovská příležitost. Samozřejmě vím, že drastické hubnutí je velká blbost. Odvodňování zatěžuje ledviny, celý organizmus. Když už nemáte, odkud vodu brát, jde vám z mozku. Při doplňování váhy je ale mozek vůbec to poslední, co se zavodní. Všechny otřesy pak mají mnohem větší dopad. To mě nakonec ten zápas stálo. Legierski mě ani netrefil tvrdě. Jen mě štrechnul a já šel k zemi. Hned po boji jsem se zařekl, že v lehké divizi už nikdy startovat nebudu. Teď před zápasem se cítím úplně jinak. Plný síly. Věřím, že vyhraju, přidám další tři skalpy a řeknu si o titulovou šanci.“
