Slavia vytváří náročné prostředí, ale přehání zabezpečování hráčů
Leden 2016 první etapa. Červenec 2016 druhá. Leden 2017 třetí. A v létě bude čtvrtá, a dost možná, že ne poslední. Energická výstavba Slavie je pořád v pohybu. Když je někdo velký boháč, tak co by si nedopřál, že jo. V tomhle ohledu je chvácení hráčů úplně normální, ale na chování Slavie je i něco, co je možná zbytečné přehnané.
Čínský kapitál dovoluje prakticky všechno. Dovoluje ukázat si téměř na kohokoliv, když se vyvarujeme stupidním narážkám na to, proč teda vedení „sešívaných“ nezkusí koupit Aubameyanga.
V přiměřených a i v těch o něco náročnějších okolnostech nemá Slavia finanční strop. Prima je to v tom, že svůj kádr může rozšiřovat bez zdlouhavého rozjímaní nad má dáti a dal. Ale má to i svá poznaná úskalí.
Pravděpodobně by se třeba takovému Slovanu Liberec nestalo, že by koupil Gina van Kessela, protože by na to zkrátka neměl. A co už by se mu určitě nestalo, že by se při jednání nechal vyhecovat až přes čtyřicet milionů.
A kdyby kupoval takového Stanislava Tecla, asi by nevyhrkl sám od sebe, že za něj vysází patnáct milionů.
Neřekl bych, že Slavia pracuje neuváženě, jen za daných okolností nemá nad sebou bič. Dopřává si luxus, který v žádném případě nezná ani její přímý konkurent v boji o ligový titul Viktoria Plzeň.
Jména v hledáčku Slavie: Černý, Necid, Vacek, Hořava. Čtěte ZDE>>>
Řekněme, že i právě proto nakonec dokázala dát velmi rychle dohromady dostatečně silný tým na to, aby bojovala o celkové vítězství v sezoně.
Jenom pouhé přestupové částky ale do horentních nákladů nepatří. Možná každý podnikatel vám řekne, že to nejdražší na řízení firmy jsou zaměstnanci. Zkrátka proto, že za ně odvádí státu tohle a tohle, a měsíčně je platí, a platí, a platí.
V tomhle případě, a to je čistě jen můj pohled na věc, vůbec nerozumím silně nastřeleným honorářům, které hráči ve Slavii berou. A řeč vůbec není o tom, jestli si to hoši zaslouží, nebo ne, to nechci hodnotit.
Jde o to, že samotné výdaje na mzdy drsně ulítávají z českých poměrů, což by ještě samo o sobě nemuselo být problematické.
Jenomže věc může mít teoreticky i negativní dopad v motivaci hráčů. Co takhle brát půl milionu měsíčně jako obyvatel Prahy? To máte život zařízený jako král, a z finančního hlediska vás až tak nepálí, že by bylo ještě lepší brát peníze v bundeslize.
Leda že je fotbalista natolik srovnaný, že do zahraničí zkrátka chce a basta. Jako to v zimě předvedl Antonín Barák, který mohl mít v Edenu luxusní podmínky, ještě lepší, než o kterých tu byla řeč o pár řádek výš, ale stejně si radši vybral Udine a čau.
Ne všichni ale mají stejně hozenou hlavu. A přitom je neuvěřitelný rozdíl hrát českou ligu a nějakou lepší za čárou.
Za příklad se hodí uvést teď třeba Lukáše Pokorného. Liberečák až na kost, vděčný za to, že se vůbec probojoval do áčka Slovanu. Dokázal se ale přesto výkonnostně posunout ještě výš, a v zimě ho koupil Montpellier. A nejde teď konkrétně jen o to, za koho kopete, ale proti komu.
Pro český fotbal je rozdíl, když se v reprezentačním mužstvu sejdou hráči, kteří jsou zvyklí hrát průměrné nebo daleko podprůměrné utkání v naší lize, nebo když se v něm potká parta vyzkoušených fotbalistů, pro které je jistě velká nálož hrát i proti takovému Dijonu nebo třeba Sassuolu. Jsou prostě pořád v bláznivém kolotoči, kdy proti nim nastupují fyzicky nabouchaní Afričani, šikovní Španělé, Brazilci...
Narážím na filozofii Slavie. Ať se jí to líbí nebo ne, a ať se to líbí jejím fanouškům nebo ne, klub by měl akceptovat to, že je opravdu pouhou přestupní stanicí. Velmi slušnou přestupní stanicí.
Například v Basileji, která je výkonnostně pořád výš než Slavia, je běžné, že hráči ihned po svém příchodu udělají prohlášení, že přišli, aby se vykopali do ještě lepšího klubu. A pokud se podíváte, propojení Basileje s bundesligou je velmi časté. A i když se vám může zdát, že možná nemá smysl přestupovat z Basileje třeba do Eintrachtu Frankfurt, tak má, protože je rozdíl hrát proti Luganu, nebo proti Ingolstadtu. Sakra rozdíl. A hráči se posouvají, a posouvají.
Proto je Pavel Kadeřábek lepší hráč, než jakým byl ve Spartě. I Theodor Gebre Selassie. A proto jím byl i Václav Kadlec, ale dneska už není, protože se po cestě vzhůru raději pohodlně vrátil k cestě zpátky.
Nákladné nakupování Slavie tedy samo o sobě není vůbec žádný problém, naopak tím červenobílí sami ze sebe vytváří silnou sportovní skupinu, v níž je pro každého nováčka velmi těžké se prosadit, a tím je na něj vytvářen správný tlak a náročnost.
Ovšem je v mých očích možná chybné se vyčerpávat finančně na platech, myslím tím tak výrazným způsobem, když to první, co by Slavii mělo zajímat, je, jestli dokáže své cepované hráče úspěšně udat i ve vyspělých ligách.
Díky tomu má totiž velkou sílu obohatit celý český fotbal. A neubírat si přitom pro své ekonomické schopnosti na ambicích.
