Slzy pryč. Budoucnost hochů z devatenáctky je víc než gruzínská medaile | iSport.cz
Jan Podroužek
12. července 2017 • 21:20

Slzy pryč. Budoucnost hochů z devatenáctky je víc než gruzínská medaile

TOP VIDEA
Kdo vlastně byl Kobe Bryant? Superhvězda, objevitel, mentor – a hlavně otec Kdo vlastně byl Kobe Bryant? Superhvězda, objevitel, mentor – a hlavně otec
Podívejte se na rozhovor s Jozefem Chovancem o chybách v lize, VAR, Berbrovi a Rogozovi Podívejte se na rozhovor s Jozefem Chovancem o chybách v lize, VAR, Berbrovi a Rogozovi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Bude to znít určitě strašně ledově, ale že devatenáctka nemá medaili, vůbec nevadí. Byť mladým hráčům Jana Suchopárka teď rozhodně nejde překousnout ten krutý až absurdní způsob, jakým je Anglie vyřadila z EURO, víc než skutečný hmatatelný úspěch tu má svou nezpochybnitelnou cenu způsob, s jakým se v Gruzii předvedli.



Každý chce medaili. Pohár. A je to úplně správná motivace. Nedělat fotbal jenom tupě pro prachy, ale pro vítězství, pro tu chvíli, kdy se svými spoluhráči slavíte nejdřív na hřišti, pak v kabině, a pak ještě někde. A máte ten nezaměnitelný a nejkrásnější momentální pocit, že svět se na nějakou dobu točí kolem vás. V tom je nádhera každého kolektivního sportu.

A mladí Češi pláčou, protože si tuhle nádheru v Gruzii určitě neužijí. Jasně, že to bolí. O to víc, pokud zcela po právu získáte dojem, že věhlasnější soupeř není lepší, můžete mít radost z vlastního výkonu, ale potom přijde vteřina, která by vypadala neuvěřitelně blbě i v nějakém špatně vymyšleném filmu.

Přesto slzy do očí kluků z české devatenáctky nepatří. Trenér Jan Suchopárek dělal kontinuálně svou práci nejen v kvalifikaci, ale hlavně pak na přípravném turnaji v Toulonu. Už tam chystal své mužstvo v zápasech přesně podle toho, co čeká od soupeřů v gruzínské skupině.

Hráčům se plány dařilo výborně plnit. A v semifinále, do něhož šli jako velcí outsideři, před hrdými Angličany nepadli na kolena. Bylo to úplně naopak. Právě to má být to nejpodstatnější, co si z EURO můžou talentovaní kluci kolem Michala Sadílka a Daniela Turyny odnést.

Daniel Turyna v souboji s anglickým protihráčem
Daniel Turyna v souboji s anglickým protihráčem

Jenže právě u toho má celá jejich kariéra začít. A i kvůli tomu je potřeba slzy z očí rychle setřít. Naděje, kterou teď provoněli hráči český fotbal, je nic v porovnání s tím, jak bude vypadat budoucnost každého z nich. Jestli jeden jako druhý dokáže správně dokončit vlastní vývoj a obohatí tuzemský fotbal.

Pravda totiž je, že přes celkový pozitivní dojem bylo hlavní českou zbraní týmové pojetí. To našim vždycky šlo, a platilo to i v Gruzii. Perfektní příprava, dodržování kategorických pokynů a disciplína.

Jenomže je fér si říct, že pouze takové schopnosti evropský top fotbal nehledá. Hledá silné individuality, technické skoro mimozemšťany, prostě hráče, kteří dokážou téměř sami promlouvat do zápasových dějů. To jsou ti nejhledanější a nejdražší, a ti stále českému fotbalu od dob seniorského EURO v Portugalsku ubývají.

Proto si dovolím tvrdit, že houpat si na krku medaili je sice nádherné, hlavně zasloužené pro české hochy, ale jejich budoucnost má daleko větší cenu. A může být ještě zářivější než gruzínská placka.

 
Články odjinud


Články odjinud