Tribuna Sever ubližuje Slavii i sobě. Motá se v ubožáctví a klišé
Mají na hřiště létat kelímky od piva? Má se řvát, že „zabijeme tvoje děti“? Jednoduše si odpovězme, a pak berme následky, jiným slovem trest, jako nedílnou součást vlastních činů.
Tribuna Sever je z velké části uskupení věrných fanoušků, kteří nepohrdnou pohárovým výjezdem do Chomutova, nevynechají žádnou příležitost, aby mohli fandit Slavii.
V mnoha případech, a teď je řeč o domácích zápasech v Edenu, se stalo, že tenhle magický kus stadionu dotlačil vlastní tým k výhře v posledních minutách, vzbudil v hráčích takové nadšení a sebedůvěru, že „sešívaní“ lámali těžká utkání a leckdy se z nich stávaly skoro památné události.
Kdo byl na odvetě osmifinále Evropské ligy se Sevillou, přesně ví, o čem se tady píše. Byl to zcela jistě vrchol posledních slávistických let, nicméně našly by se ještě další zápasy, které končily v obrovské euforii a štěstí domácího týmu a jeho věrných fanoušků.
O Tribuně Sever se jako o blahodárném pomocníkovi vyjádřil už skoro každý hráč červenobílých a taky poslední trenéři Jaroslav Šilhavý a Jindřich Trpišovský.
Z těch šesti sektorů za bránou u Vladivostocké ulice se stal doslova kult, prodává se oblečení s jeho značkou, samolepky, je to hrdá skupina lidí budovaná dlouhá léta.
Primitivismus na úrovni negramotů
A teď na ni padá vina za poslední chování. Možná, že někteří její členové neuhlídali vlastní „nedotknutelnost“, možná to zrovna byli lidé, kteří do jádra Severu vůbec nepatří, jen se přimotali na místa objatá sektory 106 až 111.
Za vhozené předměty na hřiště při domácím zápase s Racingem Genk v Evropské lize uzavření tří sektorů na bombastickou záležitost s Chelsea.
Druhý případ je čerstvý, pokřiky na Františka Straku během čtvrtfinále MOL Cupu o zabití jeho dětí, plus ten bránici rvoucí vtípek jedince z kotle z předchozího ligového zápasu proti Slovanu Liberec, kdy si přes megafon objednával u brankáře Filipa Nguyena „M45 bez koriandru“. Není to žádná hrůza, kterou by Vietnamci neuměli vydýchat, ale že je takový fór primitivismem na úrovni negramotů, to si taky můžeme říct.
První případ neobhajitelný, druhý, zejména pak v případě Františka Straky, taky.
Zůstáváme zamrzlí
Na hřiště se zkrátka věci házet nemají. Při evropských pohárech to spadá pod regule UEFA, a pokud by si někteří fanoušci přáli volnější režim, aby občas mohli nějakého hráče zlít pivem, nebo mu rozseknout čelo zapalovačem či dvackou, ať si to vyřídí s vedením asociace. Zatím platí „neházet“, a je to tak i dobře, protože ohrožovat nebo omezovat fotbalisty na trávníku není důvod, kvůli kterému chodíme na stadiony. Spíš chceme vidět hezký fotbal a nejlépe s výhrou našeho týmu. Emoce neemoce...
No a kdo by chtěl zjemňovat význam chorálu, v němž se zpívá o zabití dětí, tak mu zřejmě není pomoci. Že se taková věc řve léta, je pravda, stejně jako fakt, že když se tahle sloka zpívá, zcela jistě se nechystá skutkové naplnění.
Řeknu vám ale jedno. Divím se, že to někomu vůbec vyleze z pusy... Že mu není stydno, nebo dokonce že sám ze sebe nezvrací.
Možná po trestu od UEFA za Genk přijde další pro Tribunu Sever od českého fotbalu. A kdyby se pořád někdo chtěl vymlouvat na „neškodnost“ výše popsaných činů, tak platí, že sektory 106 až 108 jsou na Chelsea zavřené...
Asi nejsmutnější na tom je, že pokud je Tribuna Sever považována za jednu z příkladných frakcí, a stala se skoro masovou záležitostí, těmihle primitivními klišé ubližuje sobě, a taky kultu fandění v Česku. Zůstáváme zamrzlí v xenofobii, nebo když ne v ní, tak v neoriginálním ubožáctví.
Věčná škoda pro ty solidní fanoušky.
