Dost možná je to krok, který se Danielu Levymu a celému Tottenhamu krutě vymstí. Ostatně takový názor má fůra fotbalových fanoušků. Ale třeba má být José Mourinho nepostradatelnou součástí nákladnější a náročnější hry, z níž „kohouti“ hodlají konečně vytřískat pořádnou trofej.
Nejdřív „minuta“ řádků za Mauricia Pochettina. Tottenham pod ním nezískal ani jednu trofej, ale přesto odchází jako téměř nezapomenutelná postava klubové historie. Přitom o to, že Spurs dostrkal až do finále Ligy mistrů, tu jde až ve druhé řadě.
Pochettinovi se podařilo ustálit ambiciózní klub s nezpochybnitelným potenciálem mezi anglickou špičkou. To je s ohledem na konkurenci v Premier League mimořádný výkon. Zároveň svou práci dělal víceméně ziskově, jinými slovy Levymu se spolupráce s argentinským koučem bohatě vyplácela.
Ano, znovu se tu hodí zopakovat, že se to všechno odehrávalo bez vyhrané trofeje, ale u klubu řádu Tottenhamu je třeba ocenit především fakt, že pro „hoch“ fotbal objevil Harryho Kanea, Dele Alliho, Erica Diera a ještě delší zástup skvělých fotbalistů, z nichž řada válí i za hrdý Albion.
Nikoliv ze dne na den, ale soustavnou poctivou činností se hodnota kádru a zároveň postavení Tottenhamu v anglickém i světovém měřítku zlepšovalo, za poslední čtyři sezony v Premier League neskončil hůř než čtvrtý, což mu zajistilo od podzimu 2016 čtyři po sobě jdoucí účastí v Lize mistrů.
Tím se v britském impériu může chlubit už akorát Manchester City, což jsou o poznání větší prostopášníci, kterým sice nechybí domácí titul z poslední doby, ale Ligu mistrů zrovna tak nevyhráli.
Kecal, nebo vítěz?
A tak nastupuje José Mourinho. Pro jedny fanfarón, který si z klubových majitelů umí udělat pěkné kavky, vyčpělý šofér londýnských, milánských a manchesterských autobusových linek, pro druhé ovšem muž potřebného asertivního jednání, strůjce sice dávných, ale přesto těžko zapomenutelných vítězství a triumfů a možná poslední kousek pyramidy, díky němuž se nebe nad severním Londýnem konečně rozzáří dozlatova.
Jedni tvrdí, že se to mělo stát v této sezoně za Pochettina, který se v létě docela rozjel a začal nakupovat. Jenže podle anglických médií se zbořil vztah mezi ním a hráči.
To je mimochodem háček, který provází i Mourinha. Jeho proslulé „tříletky“, velmi úspěšné působení v Portu, poprvé v Chelsea a Interu Milán, se pak na Santiago Bernabeu začaly kácet.
Jasně, s Realem získal tři trofeje, ale žádnou takovou, z níž by se fanoušci vyloženě posadili na zadek, byť ligový triumf má zajisté pořád svou hodnotu. Skončil v kulisách neshod a rozpadu mezilidských vztahů, bez oslnivých výkonů na hřišti.
Následně sice vrátil ligový triumf po návratu na Stamford Bridge, dostihl ho ale silný výsledkový propad, dostal padáka, a v United po sobě zanechal drahý kádr, který sice vyhrál Evropskou ligu a Ligový pohár, ale i tady platí, že za „hodně peněz fakt málo muziky“. Plus další neshody s hráčskou hvězdokupou.
Když ale tento pohled obrátíte docela naruby, tedy místo rovnice „sice támhle vyhrál tohle, ale...“ použijete jiný model „támhle se sice rozhádal i s vrátným, ale vyhrál...“, máte najednou komplet jiný obrázek kontroverzního Portugalce.
Takže „kecal“, co Tottenham akorát zlikviduje a vyhoří? Nebo aura rozeného vítěze, jež se jako chybějící klíčový prvek přenese i na „kohoutí“ farmu.
Témata:
sport, fotbal, anglie, blog, Jan Podroužek, Tottenham, José Mourinho, Liga mistrů UEFA, Premier League, FC Internazionale Milano, Manchester City, Stamford Bridge, United, Londýn, Porto
Související články
