Vášeň, nebo žold? Stanciova pouť v Praze, tlak okolí i úprky za miliony
Ještě dřív než po dvou a půl letech zamává fotbalové Slavii a jejím fanouškům, vyslechl si o sobě Nicolae Stanciu – a ne poprvé – příkrý soud své osobnosti. Žoldák. Ten, jenž v 25 letech sběhl do Saúdské Arábie. Jehož z bryndy v Al-Ahlí vytáhla Slavia. A který nyní míří už podruhé v kariéře za angažmá pochybné sportovní úrovně.
Rumunský záložník slouží jako terč pro některé komentátory, taky pro sparťany, kteří na něj mírně řečeno zanevřeli kvůli způsobu, jakým odešel do Arábie, a označují ho za krysu. Ale taky miláček slávistů, kteří ho brání, kudy chodí. Významné postavení pak má ve své vlasti, kde byl už podruhé vybrán do nejlepší trojky ze všech rumunských fotbalistů.
Ve Stanciovi je hromada rozporů. Ty nejčastěji vytváří jeho blízké okolí, které se mu pragmatickosobeckým stylem stará o kariéru. Podíl na tom však má taky on sám.
Pohání ho při kariérních rozhodnutích vášeň k jeho živobytí, nebo peníze, které inkasuje za práci?
„Byl, a vždycky bude, žoldákem,“ napsal o něm slavný reprezentant a autor sloupků pro deník Sport Ladislav Vízek.
„Zní to ošklivě, ale mně to k němu prostě sedí,“ brzdil později svůj ostrý výrok o žoldákovi. Brzdil, nebrzdil… Stanciu podle něj hraje fotbal pro peníze a úcta ke klubovým barvám mu nic neříká. Když mu v čínském Wu-chanu předložili násobně lepší podmínky, než jaké má ve Slavii, není v jeho světě nad čím váhat.
Vízek to vzal radlicí, bez obalu, a sám Stanciu se tím cítí být dotčen. Tvrdí, že dvakrát v kariéře akceptoval menší výplatu než v předchozím klubu. Že chtěl hrát fotbal a nebral tolik v úvahu finanční podmínky.
Tady už ovšem kope sám za sebe, nepromlouvá za něj životním (nad)standardem posedlá agentka Anamaria Prodanová. Záložníkova slova jsou ale jen vyřčenou půlkou všeho.
Je pravda, že přestupy z Anderlechtu do Sparty a taky
