Jan Vacek
27. září 2016 • 14:50

Ščasný se zahnal do kouta. Ve Spartě nevěřil sám sobě, i proto skončil

Autor: Jan Vacek
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Mým cílem je vybudovat tým, který bude mít na to, aby postoupil do Ligy mistrů. Tuhle větu pronesl trenér Zdeněk Ščasný poté, co loni na jaře převzal po Vítězslavu Lavičkovi Spartu. Ambiciózní cíl. Zkušený kouč ho ovšem nesplnil. A upřímně, ani se k němu nepřiblížil. Ve spojení s neúspěchy na domácí scéně existovalo jediné možné řešení: Ščasný musel Letnou opustit.

 



Ještě na jaře se při tom zdálo, že Sparta kráčí správným směrem. V lize sice znovu nedokázala zatlačit Plzeň pod sebe, v Evropské lize ovšem proskákala až do čtvrtfinále. Hrála krásný fotbal, suverénně přehrála Krasnodar, ve velkém stylu se vypořádala s Laziem. Všechno směřovalo k tomu, že se naplňují Ščasného slova o budování týmu evropských rozměrů.

Nyní, o pět měsíců později, už na tažení prestižní soutěží přetrvávají pouze nostalgické vzpomínky. Základy, které se povedlo na jaře vybudovat, během krátkého období lehly popelem. Na vině je především trenér Ščasný. Udělal totiž jednu základní chybu: nevěřil vlastní fotbalové filozofii.

Pamatuju si letní soustředění Sparty v rakouském Bad Leonfeldenu. Na vlastní oči jsem sledoval, jak Letenští pilovali rozestavení 3 – 5 – 2. Den po dni, trénink po tréninku. Stále dokola, prakticky ničemu jinému se hráči nevěnovali.

Když ale přišla ostrá sezona, Ščasný tohle schéma rychle opustil. Většinu duelů odehrála Sparta na čtyři obránce, zcela logicky pak hráči na hřišti působili dojmem, že vlastně vůbec nevědí, co mají hrát. Nebyl to pouze dojem, ale krutá realita. Jedno zakopnutí se dá ještě omluvit, když je jich ale několik v řadě, už to je systémová chyba.

Sparta by se v Česku neměla ohlížet na soupeře

Náramně to dokreslilo derby. Do něj šla Sparta s variantou 4 – 1 – 4 – 1. Nikdy předtím ji při tom nevyužila. Její výkon to jasně podtrhl. Ščasný o den později přiznal, že vybral rozestavení, o kterém byl přesvědčený, že na Slavii bude platit.

Už to je ovšem pokřivené myšlení. Sparta je v pozici, že by se neměla ohlížet na soupeře. Rozhodně ne v tuzemské soutěži. Nejbohatší a nejambicióznější český klub by měl v ligových zápasech spoléhat na svou sílu, na své přednosti. Nikoli se přizpůsobovat soupeři. To lze pochopit v konfrontaci s elitními evropskými soupeři.

Ke změně na trenérském postu spěla Sparta delší dobu. Ščasnému se totiž hra rozpadala pod rukama. Jak moc se snažil kolaps odvrátit, nutil se do stále paničtějších řešení. Michal Kadlec na kraji defenzivní linie, koncový útočník Lukáš Juliš na křídle, ortodoxní středopolař Lukáš Mareček na pravé obraně. A tak dále. Proti Slavii už to zkrátka byl jeden velký chaos.

Ščasnému se vymstilo, že nevěřil sám sobě. Dobrovolně se zahnal do kouta, ze kterého už nebylo úniku.

Základy, které se povedlo na jaře vybudovat, během krátkého období lehly popelem. Na vině je především trenér Ščasný. Udělal totiž jednu základní chybu: nevěřil vlastní fotbalové filozofii.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud