Hokej jde při povodních stranou. Přeju všem hodně sil
Uběhl další týden a moc vás zdravím, tentokrát z Pittsburghu. V noci na úterý jsme tady s Bostonem vyhráli další zápas finále Východní konference. Ale tentokrát nezačnu hokejem, protože co sleduji zprávy z Česka, je mi jasné, že tam máte o dost jiné starosti...
Ty povodně jsou hrozné, na internetu jsem viděl několik záběrů a musím říct, že je mi těch lidí, které to jakkoliv postihlo, opravdu líto. Voda je krutý živel, když se vymkne kontrole. V takovou chvíli jdou všechny věci stranou, stejně jako „nějaký“ hokej.
Takže bych rád aspoň takhle na dálku všem lidem popřál hodně sil, aby to zvládli. Věřím, že se stejně jako v minulých letech, kdy se něco podobného stalo, celá republika semkne a všem, kteří to potřebují, ostatní pomohou. Několikrát už jsem mluvil o tom, že my Češi umíme nejvíce držet při sobě v době, kdy se buď povede něco úžasného, jako když jsme vyhráli olympiádu v Naganu, nebo naopak při nějakých katastrofách.
Jako, bohužel, teď... Takže věřím, že i tentokrát bude fungovat vzájemná solidarita. Ještě jednou přeju všem hodně sil. Při podobných chvílích si člověk znovu uvědomí, co je v životě důležité. A když se po nějaké porážce ve sportu mluví o tom, jaká je to tragédie nebo katastrofa, teď teprve je vidět, jak je to pomíjivé... Vždyť tragédie, to je úplně něco jiného. Jsou prostě situace, kdy jde sport stranou.
Bučení už mě nepřekvapilo
Podobně už jsme to v Bostonu zažili v této sezoně po teroristickém útoku při maratonu. Věřím, že se brzo situace v Česku zklidní. A znovu upřímně všem přeju, aby to zvládli! Pochopitelně mě to nenechává chladným, protože i když jsem v Americe, tak jakožto Čecha mě osud našich lidí zajímá.
Pokud jde o hokej, v Pittsburghu jsme první utkání vyhráli a v noci na úterý se nám to povedlo znovu.
Pokud jde o mě, už je to klasika. Zase mi tam nic nespadlo... Ale zůstávám pozitivně naladěný. A říkám si, že to snad přijde v ten nejdůležitější okamžik. A pokud jde o to, že na mě lidi v Pittsburghu zase bučeli? To už vůbec neřeším, nezabývám se tím. Dalo se to čekat, takže mě to nějak nepřekvapilo.
Rituály s (ne)holením jsou pro hokejisty důležité
Musím hlavně vyzdvihnout to, jak v play off hraje David Krejčí. Ten má formu jako hrom, určitě není náhoda, že zrovna při bojích o Stanley Cup takhle září. Ukazuje, že se v klíčovou fázi sezony dokáže maximálně soustředit. Cennější je to v tom, že soupeři se na něj připravují, protože ví, jaký je. Ale on i přesto vždycky dokáže vymyslet, jak je přelstít. A jak dát gól nebo ho připravit. Takže klobouk dolů před jeho formou.
Před zápasy v Pittsburghu jsem si dal na Facebook fotografie mého zarostlého obličeje. Chtěl jsem, aby se lidi pobavili. A také aby viděli, že pro hokejisty jsou i takové rituály, kdy se neholí, důležité. Věří, že jim to přinese štěstí. I když vypadají všelijak, třeba jako já...
Ale jak už jsem psal, pořád je to jenom sport. Takže lidi, držte se. Držím vám palce.
