Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Zpečetěno jest. Jaroslav Šilhavý už má pár dnů v kapse smlouvu na (téměř) další dva roky, fotbalová reprezentace nového trenéra i přes krach v kvalifikaci mistrovství světa mít nebude. Přiznejme, jde spíše o volbu z rozumu, o ideální řešení se v tuto chvíli nejedná. Přesto se najde dost argumentů, jež setrvání prošedivělého elegána podporují.
Na konci března bylo jasno, minimálně fotbalová komunita byla srozuměna s tím, že se Šilhavého éra uzavírá. Národní mužstvo pod jeho kuratelou padlo v baráži světového šampionátu se Švédskem, bylo rozhodnuto, že turnaj v Kataru bude bez něj. Kouč se měl pakovat, za odpustek neplatil ani postup do čtvrtfinále mistrovství Evropy a skok do elitní společnosti v Lize národů. Horovalo se pro změnu.
Jenže právě v tomto slovu je zakleta hlavní část vysvětlení, proč nakonec Šilhavý zůstal. Ba co víc, podepsal o třetinu vyšší kontrakt, mohl si ponechat realizační tým, proti němuž se ve fotbalové asociaci valily silné proudy. Trenér nápor peřejí ustál, v tuto chvíli je vítězem.
Proč? Pokud řeknete A, musíte dodat B, tak to prostě – nejen – ve fotbale funguje. Jenže šéf FAČR Petr Fousek (a jeho blízcí) nesehnal odborníka, který by kýženou, a především razantní změnu provedl.
Ano, (ne)formálně byl osloven Jindřich Trpišovský, nepopiratelná jednička mezi tuzemskými trenéry. Šlo však pouze o jakési zdvořilostní gesto, prostě se to slušelo. Bylo jasné, že slávistický šéf odmítne. Zatím chce působit v klubu.
K tomu je pro reprezentaci bezesporu výhodnější, když vytrvá v červenobílých barvách. Bez přísunu hráčů z Edenu, kde je Trpišovský dokáže vyleštit na
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
