Jak jsem poznal Federera: Z telecích let vyrostl, měl blízko k Čechům
O své kariéře si myslím, že byla velmi slušná. Vyhrál jsem během ní na okruhu ATP sedm titulů. Když si představím, že Roger Federer o víkendu dosáhl na stý titul, je to pro mě absolutně šokující číslo. Tenis jsem hrál na vrcholové úrovni, vím jak je těžké turnaj vyhrát. On jich 100 vyhrál a to ještě z dalších 52 finále odešel poražený. Za mě je Roger jasně nejlepším hráčem historie. Hlavně mu hrozně moc fandím a cením si toho, že jsem se s ním mohl devětkrát osobně utkat a čtyřikrát z toho ho dokonce porazit.
Mezi mé nejkrásnější vzpomínky s tenisem patří turnaj v Gstaadu, kde jsem Federera dokázal ve finále v roce 2003 přehrát. Na antuku do toho krásného horského prostředí přijel hned další týden poté, co vyhrál svůj první Wimbledon.
Byl kolem něj hrozný mumraj, doma ve Švýcarsku ho hrozně oslavovali, mně to ale tenkrát sedlo a vyhrál jsem v pěti setech. Ano, tenkrát se finále některých turnajů hrála na tři vítězné, třeba i ve Vídni, kde jsem si s Federerem taky zahrál o titul. Dneska si hráči stěžují, jak toho mají moc, za nás byly zápasy na tři vítězné sety úplně normální.
My na sebe s Federerem měli vůbec štěstí. Jsem o šest let starší a vyfasoval jsem ho i do jeho prvního dospělého Wimbledonu. To se psal rok 1999, on sezonu předtím vyhrál juniorku, za což dostal volnou kartu do hlavní soutěže mužů. Bylo mu teprve sedmnáct let a dal mi zabrat.
