Nový grandslamový vítěz: Robot Andy Murray, tenista budoucnosti?
Oběma je pětadvacet, mají před sebou hodně let špičkové kariéry. A ti, co jsou za nimi, je ne a ne stabilně ohrožovat. Proto lze říct, že tak, jak vypadalo finále tenisového US Open Murray-Djokovič, bude vypadat špičkový tenis budoucnosti. Přičemž to klidně může být kudrnatý Skot, kdo si ho postupně podmaní.
Proč vlastně ne? Andy Murray je od poslední noci právoplatným členem Velké čtyřky, i on už má svůj první grandslam.
Pod vedením Ivana Lendla prokázal obrovské zlepšení ve hře i v myšlení, soustavně jde nahoru a po jeho wimbledonském finále a olympijském vítězství je pro něho triumf z New Yorku dalším zlomovým bodem kariéry.
Za předpokladu, že po skončení roku 2013 nejí jistá budoucnost Rogera Federera (a Rafaela Nadala už teprve ne) je to právě Murray, kdo bude v příštích letech nejvíc ohrožovat Djokoviče. Jak se ukázalo, má čím.
Murray sice není odolný tak jako jeho kouč Ivan Lendl, takový hráč se už těžko někdy narodí. Ale je to dost odolný na to, aby fantastického vytrvalce Djokoviče utahal v pětihodinové bitvě do křečí.
Je dost šikovný na to, aby si poradil ve větru, který kazí hru všem okolo. (Ano, i vítr tady v budoucnu bude, tenis je venkovní sport a střecha na US Open je sci-fi.) A aby praktikoval taktiku, vedoucí k vítězství.
Ještě nejméně rok bude sice Murray potřebovat k ruce pomoc s Federerem, potažmo s Nadalem, které po cestě do finále potřebuje dostat z cesty, ale na to se dost ochotných pomocníků vždycky najde.
Berdych, Del Potro, Tipsarevič a další cítí šanci, jak se sami dostat nahoru, a půjdou po ní se vší vervou. Turnajů jako bylo US Open, kdy ani jeden z dvojice Federer, Nadal nehrál v semifinále, bude přibývat.
Co v tomto světě hraje pro Murrayho? Už dřív platil za naprogramovaného borce, který se držel stanovené taktiky, ať byla od začátku úspěšná nebo mu chvilkově nevycházela.
Hraje strategicky a disciplinovaně, skoro jako šachy, což v budoucnosti s ubývajícím výskytem ranařů typu Peta Samprase bude klíčové. Je úžasně pracovitý.
Plus má potenciál, že v sobě může objevit daleko víc variability a útočného talentu, než si zatím i on sám byl ochoten připustit. Až začne svůj útok používat víc než v současnosti, k čemuž s Lendlem zřejmě taky dřív nebo později dospějí, budou vítězství nad ním stále cennějším artiklem.
