Technicky vzato se Petru Tonovi nedaří ve třetí sérii play off za sebou. Loni nedohrál za Spartu semifinále s Kometou, letos mu to vázne v dresu Komety od poloviny čtvrtfinále proti Zlínu. Tedy, pokud se za váznutí bere, že klíčový druhý zápas čtvrtfinále de facto rozhodnul.
V tom je právě svízel věčného rozporu v hodnocení někdejší sparťanské ikony. Od borce, který dvacetigólovou hranici v základní části překonává jako nic, se v play off čeká hodně. Zvlášť když je v prvním útoku, na který je nejvíc vidět. Je v pozici, kdy tým musí táhnout.
Někdo to dělá padáním do střel, někdo dáváním gólů. Ton je druhým typem hokejisty. V urputných soubojích play off je ale letos utopený. Sám už jednou namítal, s ohledem na svoji produkci, že by klidně rád jen stál na kruhu s napřaženou holí a čekal na přihrávku na volej, ale potřebuje hru nejen zakončovat, ale i tvořit.
Možná v tom je část problému jeho současných výkonů. Ton gólově strádá a tak se snaží pomoct Kometě jinak. Vozí puky, vymýšlí v přesilovkách. Někdy i na sílu. Některé hlasy mluví o tom, že i brněnští trenéři by byli raději, kdyby jejich bombardér víc sypal puky na branku, než s nimi kličkoval. Při tom ho defenziva snadněji lapí, na jeho pověstné brejky si počká. Prosadit se jeden na jednoho je i pro Tona s jeho šikovnýma rukama v play off těžké.
Zavrhnout Tona za to, že v play off nesází góly jako na podzim, by bylo hloupé. Nebýt jeho, kdo ví, jestli by Kometa šla na Zlín s výhodou domácího hřiště a vyřadila ho. Třeba ne. Zabrat je ale v jeho zájmu. Respekt za základní část obvykle jarní mrazíky nepřečká.
Související články
