Nikdo nemůže Chrisi Froomovi vyčítat, že by od Tour de France – vezmeme-li závod jako takový – dostal někdy něco zadarmo. Ve Francii čelí jako hlavní postava britské stáje obřímu tlaku, denně podléhá kontrolám, musí si připadat jako štvaná zvěř. Až ve čtvrtek večer nastal čas vrátit mu něco zpět a organizátoři závodu toho využili. Odpuštění časové ztráty, kterou nabral po srážce s motorkou a hledání náhradního kola, je však problematické vůči pravidlům i proto, že může zasáhnout do průběhu celého závodu.
Na jedné straně jasně psaná pravidla, na druhé pochopitelné emoce. Věčnou otázku, jestli je potřeba zákony (zde sportovní) striktně uplatnit, nebo jejich výklad citlivě aplikovat, naklonili šéfové Tour de France po ostudném bezpečnostním kolapsu na lidskou stranu.
Udělali správně?
Řekněme, že ne úplně.
Vedoucí muž závodu neměl nárok na to, aby mu direktoriát přiřknul lepší čas, než jakého dosáhnul na trati. Nalehnutí fanoušků na motorku, což byla příčina celého chaosu, sice nezavinil, nemohl ho předvídat ani mu zabránit, ale stejně tak by nemohl počítat s nárazem do špatně zaparkovaného auta v zatáčce, do běžícího psa, do spadlé větvě… Cyklistika je venkovní sport, podléhající venkovním vlivům, a diváci jsou součástí akce tak jako její účastníci.
Kdo ale mohl incidentu předejít byli jednoznačně pořadatelé. To na nich je celá blamáž. Těm totiž pravidla ukládají zajistit trať na posledních třech kilometrech bariérami, což se jim nepodařilo. I zde tak mohlo být z lidsky pochopitelných důvodů – ještě o den dřív počítali s tím, že etapa bude končit úplně jinde. Tam taky bariéry, které mohly divácké ostudě zabránit, zůstaly během čtvrtka položené.
Pocit viny na direktoriátu Tour de France převážil nade vším. „Vylepšit“ celkový Froomův čas o minutu a čtyřicet vteřin nebylo ústupkem velkému jménu, ale kajícným přiznáním: „Udělali jsme velkou chybu.“
Organizační fiasko však ovlivní celý další průběh Tour de France. Froome je jako obhájce titulu nadále první, místo skoro minutové ztráty na nejlepšího má k dobru 47 vteřin na druhé místo a před sebou časovku, v níž je v jeho silách náskok ještě podstatně navýšit. A stejně jako by se mohl divit Froome, proč přišel drahocenný čas, když neudělal nic špatně, diví se nyní čtvrtý muž celkového pořadí Bauke Mollema. Právě podle jeho času (protože v době srážky jeli společně) dostal svůj čas následně i Froome a Mollema není druhý v pořadí o devět vteřin, jak byl krátce po čtvrteční etapě, ale čtvrtý o 56 sekund.
Má to samozřejmě odezvu. „I já jsem jel kvůli divákům pomaleji. Asi tak o 21 minut. Mohl bych dostat časový bonus?“ dělal si legraci nizozemský časovkář Tom Dumoulin. Jeho krajan Mollema to ale asi zas tak zvesela nebere.
Bereme-li totiž v potaz zcela legitimní stanovisko, že takový závod jako Tour de France by neměl zničit ojedinělý incident, neměl by výklad pravidel poškodit vůbec nikoho. Ve čtvrtek večer se to ale stalo, protože lítost nad Froomem zasáhla do výsledků ostatních. Stejně jako za kolizi nemohl Froome, nemohl za ni ani Mollema. Z jeho pohledu není spravedlivé, že jeho čas dostal i soupeř, přestože byl o minutu čtyřicet pomalejší.
Z jednoho hlediska je rozhodnutí direktoriátu chlapské. Organizátoři přiznali pochybení a sňali negativní dopad z nevinného. Nepodařilo se jim to však udělat tak, aby nepoškodili jiného.
„Dělo by se to samé, kdybych byl jedinou obětí srážky já?“ dívá se vyčítavě Mollema.
Těžko říct. Spíš ne.
Pokud britský favorit Tour de France letos skutečně vyhraje, měl by si čtvrtek pamatovat jako dne, kdy mu k tomu veliký trumf spadl hodně kontroverzně do ruky.
Související články
