Gulaš s Kovářem jsou výjimeční, lajna si musí vždy sednout i lidsky | iSport.cz
Jiří Šejba
26. února 2019 • 12:18

Gulaš s Kovářem jsou výjimeční, lajna si musí vždy sednout i lidsky

TOP VIDEA
SÁZKAŘSKÉ TIPY: Slavia rozdrtí Příbram, ale nabízí se i lepší možnost než handicap SÁZKAŘSKÉ TIPY: Slavia rozdrtí Příbram, ale nabízí se i lepší možnost než handicap
BASKETBALOVÝ INSIDER: Satoranský má před sebou nejlepší sezonu v NBA BASKETBALOVÝ INSIDER: Satoranský má před sebou nejlepší sezonu v NBA
VŠECHNA VIDEA ZDE

V každém týmu najdete dva hráče, kteří k sobě mají blíž, jsou na stejné vlně a mají automaticky zažité věci. Souhlasím s tím, že Milan Gulaš a Jan Kovář jsou výjimeční, při hře těží jeden z druhého. Než Kovi přišel do extraligy, tak byl Gulaš dobrý, ale získal o hodně lepšího nabíječe, než měl dřív, tak taky vyrostl. V minulé sezoně hrál s Tomášem Mertlem, to bylo hodně podobné, ale Kovi je ještě o kousek dál.



Je cítit, že Honza Kovář je doma, v pohodě, a cítíte to z jejich hry. Milan umí zakončit, Honza mu to vymyslí. Vždycky to tak bylo, i v minulosti jste spíš měli dvojice, kde jeden byl nahrávač a druhý víc střelec. Máte to takhle i ve světovém hokeji a dává to logiku. K sobě hledáte výjimečné kluky, kdy jeden víc inklinuje k nahrávce, druhý k zakončení.

K nim se pak snažíte najít třetího. Málokdy se povede trefit celou trojku, která spolu může hrát třeba několik let. To je hrozně těžké. Když to ovšem vyjde, je z toho unikátní formace, jako se třeba povedlo Pardubicím, když dali dohromady Vláďu Martince, který uměl skvěle zakončit, Jirku Nováka, skvělého celoplošného hokejistu, a Bogase Šťastného, který hrál dozadu, ale uměl i vstřelit branku. Stejně se podařilo trefit i na Kladně formaci Vejvoda-Patera-Procházka, v Jihlavě a dvacítkách třeba Rosol-Kameš-Klíma, pak zase v Pardubicích Kolář-Koukal-Průcha.

To jsou chvíle, kdy dáte dohromady tři lidi, kteří si sednou na ledě i mimo něj. To má taky něco do sebe, protože musíte komunikovat, o hokeji se bavit a jdete si v zápase na ruku. Když vám to klape, sami máte z hokeje ještě větší radost, poznáte to.

Já to takhle měl třeba s Otou Janeckým. Všechno bylo super, jen jsme trenérovi říkali, že je úplně jedno, koho nám tam dá. Jen ten třetí musí dělat věci, které potřebujeme. A když to tak bude, on na tom jedině vydělá. To je i případ každého, kdo zrovna hraje s Gulašem a Kovářem. Viděli jsme, že když ten třetí dělal, co byla třeba, taky se mu to vrátilo. My jsme s Otou vždycky ze srandy říkali, ať s námi byl Libor Herold, nebo Jirka Kovařík: Až ti to ťukne do hokejky, jeď na prostředek. To jsi dal gól.

Teď si dělám trochu srandu, ale jde o to, že musíte hledat takový útok, který si sedne i lidsky. Protože když to tak je, uděláte pro toho chlapa vedle vás víc než pro někoho jiného, aniž byste na to mysleli.

Patera a Procházka ještě v kladenském dresu
Patera a Procházka ještě v kladenském dresu

Trenér má pod sebou nějaký materiál, zohledňuje různé věci, herní inteligenci, zakončení i fyzickou hru. Přemýšlíte. Chvíli si myslíte, že něco funguje, ale ukáže se, že to není ono. Pak musíte sestavu rozbít a zase hledat. Něco už vycítíte v letní přípravě, všímáte si, jak kluci spolupracují třeba při míčových hrách. Jde o jiný sport než hokej, ale dvojičky se vytvářejí, vztahové věci se přenášejí i na led. Opravdu málokdy to můžete hrát bez nějaké komunikace mezi sebou. Když se lidi o hokeji baví a mluví na sebe, jde na ledě všechno daleko snáz.

Nám se třeba s Vladimírem Martincem povedlo dát dohromady při výlukové sezoně 2004-05 dohromady řadu Hejduk-Mikeska-Bulis. První a třetí přišli z NHL, Michal byl do té doby jen urostlý a silný chlap, který nasbíral dvacet bodů za sezonu. Nemyslím to špatně, ale bez nich nikdo. S nimi udělal 55 bodů a vyletěl úplně jinam. Když jsme ho dali mezi Milana s Bulákem, uměl buly, byl hodně nepříjemný v osobních soubojích a jim to hrozně vyhovovalo.

Dělal špinavou práci, ale ve finále na tom vydělal. Když ti dva vidí, co třetí pro ně dělá, stoupne v jejich očích, nebojí se mu nahrát, ocení ho. Díky tomu dostane třeba puk do prázdné. A najednou i sebevědomí takového hokejisty vyletí. Vlastně to pak bylo tak, že kluci Michalovi nastartovali kariéru jinam, výš. Do té doby neměl takové spoluhráče. Ale když je dostal, z obyčejného hráče se stal úplně někdo jiný.

Jako trenér pořád něco hledáte, někdy věci risknete, uděláte tah z nouze a ono to vyjde. Když dáte deset lidí vedle sebe, budou k sobě pasovat třeba tři, pět bude neutrálních, u dvou může být antipatie. Vždycky to tak je a je to normální. Může se stát, že útok zafunguje i s někým, kdo vám není dvakrát sympatický. Ale nebude to trvat moc dlouho, rozhodně se z vás nestane další Vejvoda-Patera-Procházka. Může vám taková věc pomoci krátkodobě. Ale dlouhodobě určitě ne. Osobní vztah a vazba jsou strašně důležité, protože i nevědomky děláte pro kluka vedle vás víc, což kolikrát rozhoduje.

Plzeň - Zlín: Berani budou mít dlouhou cestu domů. Gulašův gól číslo 5, 9:1

 
Články odjinud


Články odjinud