Gulaš s Kovářem jsou výjimeční, lajna si musí vždy sednout i lidsky
V každém týmu najdete dva hráče, kteří k sobě mají blíž, jsou na stejné vlně a mají automaticky zažité věci. Souhlasím s tím, že Milan Gulaš a Jan Kovář jsou výjimeční, při hře těží jeden z druhého. Než Kovi přišel do extraligy, tak byl Gulaš dobrý, ale získal o hodně lepšího nabíječe, než měl dřív, tak taky vyrostl. V minulé sezoně hrál s Tomášem Mertlem, to bylo hodně podobné, ale Kovi je ještě o kousek dál.
Je cítit, že Honza Kovář je doma, v pohodě, a cítíte to z jejich hry. Milan umí zakončit, Honza mu to vymyslí. Vždycky to tak bylo, i v minulosti jste spíš měli dvojice, kde jeden byl nahrávač a druhý víc střelec. Máte to takhle i ve světovém hokeji a dává to logiku. K sobě hledáte výjimečné kluky, kdy jeden víc inklinuje k nahrávce, druhý k zakončení.
K nim se pak snažíte najít třetího. Málokdy se povede trefit celou trojku, která spolu může hrát třeba několik let. To je hrozně těžké. Když to ovšem vyjde, je z toho unikátní formace, jako se třeba povedlo Pardubicím, když dali dohromady Vláďu Martince, který uměl skvěle zakončit, Jirku Nováka, skvělého celoplošného hokejistu, a Bogase Šťastného, který hrál dozadu, ale uměl i vstřelit branku. Stejně se podařilo trefit i na Kladně formaci Vejvoda-Patera-Procházka, v Jihlavě a dvacítkách třeba Rosol-Kameš-Klíma, pak zase v Pardubicích Kolář-Koukal-Průcha.
To jsou chvíle, kdy dáte dohromady tři lidi, kteří si sednou na ledě i mimo něj. To má taky něco do sebe, protože musíte komunikovat, o hokeji se bavit a jdete si v zápase na ruku. Když vám to klape, sami máte z hokeje ještě větší radost, poznáte to.
Já to takhle měl třeba s Otou Janeckým. Všechno bylo super, jen jsme trenérovi říkali, že je úplně jedno, koho nám tam dá. Jen ten třetí musí dělat věci, které potřebujeme. A když to tak bude, on na tom jedině vydělá. To je i případ každého, kdo zrovna hraje s Gulašem a Kovářem. Viděli jsme, že když ten třetí dělal, co byla třeba, taky se mu to vrátilo. My jsme s Otou vždycky ze srandy říkali, ať s námi byl Libor Herold, nebo Jirka Kovařík: Až ti to ťukne do hokejky, jeď na prostředek. To jsi dal gól.
Teď si dělám trochu srandu, ale jde o to, že musíte hledat takový útok, který si sedne i lidsky. Protože když to tak je, uděláte pro toho chlapa vedle vás víc než pro někoho jiného, aniž byste na to mysleli.
Trenér má pod sebou nějaký materiál, zohledňuje různé věci, herní inteligenci, zakončení i fyzickou hru. Přemýšlíte. Chvíli si myslíte, že něco funguje, ale ukáže se, že to není ono. Pak musíte sestavu rozbít a zase hledat. Něco už vycítíte v letní přípravě, všímáte si, jak kluci spolupracují třeba při míčových hrách. Jde o jiný sport než hokej, ale dvojičky se vytvářejí, vztahové věci se přenášejí i na led. Opravdu málokdy to můžete hrát bez nějaké komunikace mezi sebou. Když se lidi o hokeji baví a mluví na sebe, jde na ledě všechno daleko snáz.
Nám se třeba s Vladimírem Martincem povedlo dát dohromady při výlukové sezoně 2004-05 dohromady řadu Hejduk-Mikeska-Bulis. První a třetí přišli z NHL, Michal byl do té doby jen urostlý a silný chlap, který nasbíral dvacet bodů za sezonu. Nemyslím to špatně, ale bez nich nikdo. S nimi udělal 55 bodů a vyletěl úplně jinam. Když jsme ho dali mezi Milana s Bulákem, uměl buly, byl hodně nepříjemný v osobních soubojích a jim to hrozně vyhovovalo.
Dělal špinavou práci, ale ve finále na tom vydělal. Když ti dva vidí, co třetí pro ně dělá, stoupne v jejich očích, nebojí se mu nahrát, ocení ho. Díky tomu dostane třeba puk do prázdné. A najednou i sebevědomí takového hokejisty vyletí. Vlastně to pak bylo tak, že kluci Michalovi nastartovali kariéru jinam, výš. Do té doby neměl takové spoluhráče. Ale když je dostal, z obyčejného hráče se stal úplně někdo jiný.
Jako trenér pořád něco hledáte, někdy věci risknete, uděláte tah z nouze a ono to vyjde. Když dáte deset lidí vedle sebe, budou k sobě pasovat třeba tři, pět bude neutrálních, u dvou může být antipatie. Vždycky to tak je a je to normální. Může se stát, že útok zafunguje i s někým, kdo vám není dvakrát sympatický. Ale nebude to trvat moc dlouho, rozhodně se z vás nestane další Vejvoda-Patera-Procházka. Může vám taková věc pomoci krátkodobě. Ale dlouhodobě určitě ne. Osobní vztah a vazba jsou strašně důležité, protože i nevědomky děláte pro kluka vedle vás víc, což kolikrát rozhoduje.
