Šampioni si věří tak, že nepotřebují znát soupeře. Lze shodit Němcům hřebínek?
Přijet, vyhrát, sebrat tři body a zmizet. Jedno kde, jedno s kým, jedno v jakém složení. Němečtí fotbalisté jsou napumpovaní sebevědomím, ani náznakem o svých schopnostech nepochybují. Už jejich čtvrteční start pražské mise naznačil, že snad ani nepotřebují vědět, jaký soupeř před nimi stojí. Možná v tom může být šance Jarolímova výběru. Pokud chtějí Češi proti světovým šampionům v pátek v Edenu uspět, musí se jim maximální agresivitou navrtat do hlav. Tak, aby se sebedůvěra šlapajícího kolektivu alespoň trochu narušila.
Leccos napověděl moment z německé předzápasové tiskovky. Klíčový stoper Mats Hummels vyřkl do mikrofonu jméno Patrik Schick. Velká česká zbraň, přidal pochvalně k mladé akvizici AS Řím.
Kvůli přestupovým námluvám s Juventusem, posléze s římským sokem se asi jméno největšího českého talentu do Německa dostalo. Hummels už ale jaksi netušil, že jednadvacetiletý bombarďák v nominaci na páteční souboj v Edenu chybí a těžko může jeho týmu zavařit…
Němci o sobě zkrátka nepochybují. Neřeší, kdo stojí na druhé straně hřiště. Věří ve své síly, dominanci na míči, individuální kvality. Vše mají navíc namixované s týmovou soudržností a disciplínou, na které stojí každý kolektiv českého západního souseda.
Trenér Löw den před utkáním bez problémů vyjmenoval pět fotbalistů, které proti Česku pošle do základní sestavy. Během otevřené patnáctiminutovky večerního tréninku hráče rozdělil na dvě party – pravděpodobně desetičlenný základ do pole a devět náhradníků, kteří si v Edenu budou muset na šanci počkat z lavičky.
Německý soubor klidně odkryje karty, tak moc si je svým úspěchem jistý. Tohle by byla věc na české straně nemyslitelná, trenér Jarolím se svými spolupracovníky své zápasové plány úzkostlivě tají až do úvodního výkopu.
Bodově stoprocentní lídr kvalifikační skupiny má právo na ohromné sebevědomí, ví o vlastní síle a dovednostech. Jenže tohle často sklouzává až k jakési „bohorovnosti“, možná nedůslednosti, ledabylosti.
Pokud Češi na svého silnějšího soupeře dostatečně vlétnou, nedají německým hvězdám chvilku oddechu a nechají na hřišti duši, můžou se dostat do hlav suverénního týmu. Teprve pak je možné proti našlapanému soupeři uspět a obrat ho o body.
Ze statistického hlediska není velká naděje na český úspěch. Ale rozbít německou suverenitu určitě lze, pokud to tým vezme za správný konec. Pak třeba i Hummels bude tušit, že existuje nějaký Krmenčík, Dočkal nebo Krejčí.
