Plzeň nezářila, ale dosáhla svého. Přesně to velké týmy umí
Kdyby stejný výkon jako Viktoria Plzeň předvedl jakýkoliv jiný český klub, chválili bychom jej za to, jak takticky a zkušeně důležitý zápas zvládl. Svěřenci Pavla Vrby soupeře s výjimkou hrubky brankáře Matúše Kozáčika v úvodu a zbytečné penalty v závěru k ničemu nepustili. Nicméně v případě Plzně, u které jsme zvyklí na ofenzivní jízdu, přece jen vyvolal její výkon v Coimbře určité pochyby, zda se až příliš neodklonila od své filozofie.
Viktoria se tím nemusí cítit dotčená, naopak je to kompliment. Stejně jako to, že ji portugalský tým pasoval do role favorita, a i když musel útočit a hrát na výhru, aby si zachoval naději na postup, zalezl a vyčkával. Bál se soupeřovy síly.
Z provinční Plzně se během dvou let stal tým, kterému evropské poháry vyloženě sedí. Doma protivníky vesměs drtí a venku dokáže čekat na svou šanci a využít ji. Umí i přestát bez větší újmy pasáže, kdy jí to tolik nejde. Předvedla to v Tel Avivu, kde otočila z 0:1 na 2:1, i ve čtvrtek v Coimbře. Schopnost vytěžit z minima maximum, nebo si odvést výsledek, pro který si přijede, charakterizuje zkušené a vyspělé týmy. Plzeň už do této skupiny patří.
Svědčí o tom i její letošní bilance osmi výher, jedné remízy a dvou porážek. Jediné, co ji může mrzet je fakt, že ve všech třech případech, kdy ztratila body, inkasovala rozdílový gól v posledních minutách.
Plzeň je po Slavii druhým týmem, který přežil pohárovou zimu dvakrát po sobě. Už to je mimořádný fakt. Budoucnost západočeského klubu teď ovšem hodně závisí na výsledku korupční kauzy. Pokud se Viktorii věrohodně prokáže vina, nedá se její počínání obhajovat tím, že hraje pěkný a úspěšný fotbal.
Ale z čistě sportovního hlediska by tuzemskému fotbalu prospělo, kdyby tenhle tým mohl pokračovat dál. Protože aby český klub sehrál vyrovnaný dvojzápas se Schalke, vyřadil s celkovým skóre 7:0 polského vicemistra, jezdil do Belgie či Portugalska v roli favorita a ještě ji splnil, to už tady dlouho nebylo.
