Asi žádný jiný výrok nemůže lépe vystihnout dojem z jeho hry. Když milujete fotbal, milujete Rosického. Před rokem to o kapitánovi české reprezentace prohlásil manažer Arsenalu Arséne Wenger. A když pomineme smutný fakt, že nepravidelným nasazováním (v minulé sezoně) svá slova popíral, byla to velká pocta.
Středeční zápas s Ruskem to vše jen potvrdil. Přímočarost, s níž vyrážel s míčem u nohy na zteč. Lehkost, přirozenost, chytrost a přesnost, s jakou posílal své spoluhráče do šancí nebo rozjížděl útočné akce, udivovala i ty, kteří viděli drtivou většinu ze sto dvou reprezentačních startů Tomáše Rosického .
Nepředvedl nic, co bychom od něj z minulosti neviděli. Navíc jeho spoluhráči na herní pohodu jejich kapitána v průběhu soustředění upozorňovali. Jenže v kontextu s tím, že téměř celou sezonu v Arsenalu promarodil, za první tým odehrál 19 minut, jinak si připsal pár startů za rezervu, je jeho dosavadní počínání v přípravě mimořádné slibné. A nadějné pro EURO.
Jenže zároveň i smutné.
V tom, jak stále velký rozdíl je mezi ním a ostatními, při vší úctě k nim. Jak je tým závislý směrem do ofenzivy na jeho tvůrčích schopnostech. Čísla a statistiky v tom tak velký rozdíl možná nevidí.
Rosický se v kvalifikaci zapojil do pěti zápasů a úspěšnost národního týmu byla 67 procent, podílel se na stoprocentním vstupu do bojů o Francii, což se nakonec ukázalo jako rozhodující. V pěti zápasech bez něj dosáhla úspěšnost 80 procent - čtyři výhry z pěti, byť v posledním utkání v Nizozemsku hrál velkou roli faktor minimálního tlaku s jistotou postupu.
Přesto je znát, jak výrazný je jeho přínos pro národní tým. A jeho nezastupitelnost v ofenzivní fázi.
I po těch letech, kdy se od roku 2008 a jeho prvního vážného zranění hledalo, jak jej nahradit. To je na tom to smutné.
Rosický po výhře nad Ruskem: V naší hře jsou dobré i strašné věci
Video se připravuje ...
Související články
