Vrbovy úspěchy by měly přebít zpackané tiskovky. Teď, ne za pár let
KOMENTÁŘ KARLA HÄRINGA | „Už jsem potřeboval změnu,“ prohlásil nový kouč Ludogorce Razgrad. V krátké větě shrnul všechno. Únava „materiálu“ byla v průběhu druhé poloviny podzimní části očividná. Odchodem Pavla Vrby definitivně skončila jedna éra, na kterou budou fanoušci Viktorie nostalgicky vzpomínat, zatímco nemalá část fotbalové veřejnosti zprávu přijala ve stylu „přišel a zase odešel, nikdo se kvůli tomu nevěšel“.
Důvod je jasný, především kvůli vystupování trenéra na veřejnosti. Jeho podrážděné reakce budou s druhým obdobím v Plzni spojovány víc než nesporné úspěchy, jejichž hodnota, jak už to všeobecně bývá, vzroste až časem.
Nicméně v téhle chvíli zůstávají v paměti víc ony strohé, jízlivé odpovědi nebo věty typu „Napište si to, jak chcete“. Co se s ním vlastně stalo? Změnil se? Stoupla mu sláva do hlavy? Pro lepší pochopení stojí za to se alespoň trochu pokusit vžít do Vrbovy situace. Bez nějakého patosu, bez snahy z něj udělat „oběť“, protože jí není. Bez černobílého rozdělování na ty špatné a dobré.
První Vrbova éra v Plzni je zmapována podrobně. Viktoria vzala ligu útokem, zatímco Sparta získala na jaře 2010 titul s dvaačtyřiceti vstřelenými brankami (a to nebyla nějaká výjimka), Pavel Horváth a spol. jich v historické sezoně nasázeli sedmdesát. Vrba změnil český fotbal, ukázal, že můžete hrát ofenzivně a zároveň být úspěšný. To je fakt.
Lidé to ocenili, kouče i tým si oblíbili. Klub jel na pozitivní vlně, sbíral tituly, postupoval do Ligy mistrů. Z příjemného překvapení se postupně stával favorit, s čímž narůstal i tlak. Ale pořád to byl pozitivní pres ve stylu „můžeme, ale nemusíme“.
Přesun k reprezentaci, která v éře Michala Bílka nepředváděla atraktivní fotbal, byl později logickým vyústěním. Kvalifikace se rozjela skvěle a z velmi těžké skupiny (mj. Nizozemsko, Turecko, Island) se podařilo postoupit z prvního místa.
Nicméně podle lidí z trenérova okolí už i v této fázi nastalo první rozčarování, protože Vrba, zvyklý na jednotu z Plzně, zjistil, že ne všichni na fotbalové asociaci jsou na jeho straně. Ne všichni mají zájem na úspěchu. Zato rad, jak to dělat, dostáváte hodně. Tak to prý vnímal. Když přijmete takovou funkci, musíte s tím počítat. Stejně jako s tlakem. Ale dopředu nikdy nevíte, jak se s tím popasujete. Jsou typy, které to dovedou vstřebat, zachovají si nadhled. Tohle ovšem Vrbova silná stránka určitě nebyla.
Do toho se namotala kauza Davida Limberského, kritika následného disciplinárního trestu, všeobecně vnímaného jako nedostatečného, a postupová euforie byla po pár týdnech pryč. U kouče začal převládat
