KOMENTÁŘ KARLA HÄRINGA | „Už jsem potřeboval změnu,“ prohlásil nový kouč Ludogorce Razgrad. V krátké větě shrnul všechno. Únava „materiálu“ byla v průběhu druhé poloviny podzimní části očividná. Odchodem Pavla Vrby definitivně skončila jedna éra, na kterou budou fanoušci Viktorie nostalgicky vzpomínat, zatímco nemalá část fotbalové veřejnosti zprávu přijala ve stylu „přišel a zase odešel, nikdo se kvůli tomu nevěšel“.
Důvod je jasný, především kvůli vystupování trenéra na veřejnosti. Jeho podrážděné reakce budou s druhým obdobím v Plzni spojovány víc než nesporné úspěchy, jejichž hodnota, jak už to všeobecně bývá, vzroste až časem.
Nicméně v téhle chvíli zůstávají v paměti víc ony strohé, jízlivé odpovědi nebo věty typu „Napište si to, jak chcete“. Co se s ním vlastně stalo? Změnil se? Stoupla mu sláva do hlavy? Pro lepší pochopení stojí za to se alespoň trochu pokusit vžít do Vrbovy situace. Bez nějakého patosu, bez snahy z něj udělat „oběť“, protože jí není. Bez černobílého rozdělování na ty špatné a dobré.
První Vrbova éra v Plzni je zmapována podrobně. Viktoria vzala ligu útokem, zatímco Sparta získala na jaře 2010 titul s dvaačtyřiceti vstřelenými brankami (a to nebyla nějaká výjimka), Pavel Horváth a spol. jich v historické sezoně nasázeli sedmdesát. Vrba změnil český fotbal, ukázal, že můžete hrát ofenzivně a zároveň být úspěšný. To je fakt.
Lidé to ocenili, kouče i tým si oblíbili. Klub jel na pozitivní vlně, sbíral tituly, postupoval do Ligy mistrů. Z příjemného překvapení se postupně stával favorit, s čímž narůstal i tlak. Ale pořád to byl pozitivní pres ve stylu „můžeme, ale nemusíme“.
Přesun k reprezentaci, která v éře Michala Bílka nepředváděla atraktivní fotbal, byl později logickým vyústěním. Kvalifikace se rozjela skvěle a z velmi těžké skupiny (mj. Nizozemsko, Turecko, Island) se podařilo postoupit z prvního místa.
Nicméně podle lidí z trenérova okolí už i v této fázi nastalo první rozčarování, protože Vrba, zvyklý na jednotu z Plzně, zjistil, že ne všichni na fotbalové asociaci jsou na jeho straně. Ne všichni mají zájem na úspěchu. Zato rad, jak to dělat, dostáváte hodně. Tak to prý vnímal. Když přijmete takovou funkci, musíte s tím počítat. Stejně jako s tlakem. Ale dopředu nikdy nevíte, jak se s tím popasujete. Jsou typy, které to dovedou vstřebat, zachovají si nadhled. Tohle ovšem Vrbova silná stránka určitě nebyla.
Do toho se namotala kauza Davida Limberského , kritika následného disciplinárního trestu, všeobecně vnímaného jako nedostatečného, a postupová euforie byla po pár týdnech pryč. U kouče začal převládat
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
