Úspěch i byznysový plán. Aneb jak Liberec přežije dál se stejnou tváří
Stylový návrat do pohárů. A možná i trochu nedoceněný. Liberec zakončil pouť Evropskou ligou remízou se sbrským gigantem, ve skupině nakonec posbíral sedm bodů. Před druhým předkolem s litevským Riteriaiem by jen málokdo tipoval, jak může být severočeská cesta poháry nakonec dlouhá. A také jak moc může být pro existenční budoucnost klubu důležitá.
Sezonu startovali v Liberci s jedenáctkou nových hráčů. Borců s často pošramocenou pověstí, nebo pozastavenými kariérami. O Mosquerovi se říkalo, že nehodlá bránit, Rabušic zase v posledních letech sbíral zbytky sebevědomí, které mu zlikvidovalo dávné angažmá v Itálii. A to jsou jen příklady za všechny, ponořit se můžeme ještě hlouběji: Matoušek, Jugas, Tijani, Júsuf…
Ti všichni přicházeli na sever se svými ale, kvůli kterým jim Slavia hledala jiné působiště. Všichni potřebovali nakopnout. Trefně popsal stav nových akvizic po nevyvedené srpnové generálce s vídeňským Rapidem dnes už zlidovělou větou Pavel Hoftych: „Hráči se musí naučit polknout svá ega.“
Tehdy běhalo po hřišti deset individuí. Deset výrazných, ale nepospolitých osobností. Postupem času vyrostli uvnitř prostředí, kde během přestupového období sháněli výhradně posily zadarmo, v tým. Realizační štáb uplácal funkční kabinu, nasměroval hráče k cíli a donutil je makat za logo na prsou. Zní to jednoduše, praxe však byla mnohem složitější. Slovan musel vletět do ligy i druhého předkola rozcuchaný, neupravený, nesehraný. V okamžitou formu obrozeného kádru by věřil snad jen blázen.
Ale povedlo se.
Hned zkraje ligy Slovan přejel nejen výsledkově Plzeň a poprvé naznačil, jak vysoko může mít svůj výkonnostní strop. Dařilo se v předkolech, kde postupně skolil už zmiňovaný Riteriai, koronavirem ochromený FCSB a kyperský APOEL. Právě s ním sehráli U Nisy Severočeši zápas pravdy, ve vyrovnané bitvě s šancemi 50:50 udrželi nervy na uzdě a gólem Kamsa Mary z penalty v poslední minutě nastavení slavili vysněný postup.
Už tohle byl nadplán, splnění nejdivočejších předsezonních snů. Při Slovanu sice místy stálo štěstí, klub ale v pohárech zkrátka chodit umí, o čemž se nedá pochybovat. Z pěti posledních pokusů se koneckonců čtyřikrát dostal (pokaždé minimálně přes dvě předkola) až do skupiny a koeficient ve všech případech pozvedl nezanedbatelnou sumou bodů.
Do hlavní fáze už Severočeši vstoupili s vyladěným týmem. Dva zápasy jim rozbořil koronavirus, v obou dezorientovaná obrana schytala pět gólů. Na půdě Hoffenheimu dokonce klub utrpěl svou historicky nejvyšší evropskou porážku (0:5). V kontextu ostatních zápasů ale žádná hanba. Hoftychova družina přispěla k odvolaní trenéra Gentu, díky aktivitě doma proháněla Crvenou zvezdu a hlubokým defenzivním blokem otrávila doma bundesligovému mančaftu hru natolik, že se málem dočkala remízy. Chybělo třináct minut. I když se urputně účelná hra nemusela líbit, Liberec vyválčil sedm bodů a třetí místo tabulky.
Často se o Slovanu mluví jako o béčku Slavie. O místu, kde se rozehrávají sešívaní. Existuje ale jeden hlubší pohled – že Severočechy pojí s Edenem byznys. Majitel Ludvík Karl už dlouhé roky nevychází z podnikání U Nisy v minusu, klub vede jako firmu. Vydělává? Tak potom je čas investovat. Přišla těžká doba? Rozpočet musí přiškrtit. Leckomu takový přístup připadá zvláštní, a to i vzhledem k úspěšné éře Jindřicha Trpišovského, která pod Ještěd přinesla peníze z Evropské ligy ve dvou sezonách po sobě (2015-16), nicméně je dlouhodobě úspěšný.
Až jednou vyschne slávistická trasa, bude muset přijít jiná. Tedy pokud Slovan nechce ohrozit roli, v níž už víc než dékadu jede. Roli, která nemá v Česku vyjma top trojky obdoby. Od vstupu do nejvyšší soutěže skončil Liberec jen jednou za 27 sezon na horším než devátém místě tabulky (2014/2015 – 12. místo), třikrát vyhrál titul a když může, body sbírá i v pohárech.
Stejně tak jako teď.
To všechno v úsporném režimu, s nohou na pedálu, aby nedošlo ke krachu. Pavel Hoftych, kterému patří společně s realizačním týmem za odvedenou práci absolutorium, po posledním zápase skupiny okomentoval důležitost pohárových peněz následovně: „Když jsem přicházel, debata o financích byla taková, že se Slovan dostane do fáze spoření. Pokud se nepodaří prodat hráče a přivést klub třeba do Evropy, budou se snižovat stavy a klub redukovat.“
Dost ostrá slova. Pro fanoušky nepozitivní, krutá a pochmurná. Pád se však, zdá se, zastavil, přišla injekce ve výši 150 milionů. Možná v pravý čas, za dva roky už mohlo být vše jinak. V severočeském regionu se sponzoři do sportu zrovna nehrnou, je možné, že by zahalila stadion U Nise krize, z níž by se nemusel Liberec jen tak vyhrabat.
A to by pro český fotbal aktuálně byla škoda. Jestli totiž některý z regionálních klubů umí dlouhodobě pomáhat koeficientu, je to právě Slovan. Jeho role by měla být doceněna, koneckonců také letos dal z českých zástupců zatím největší bodový příspěvek. S týmem, který ještě ani v srpnu nevěděl, kdo všechno za něj bude hrát.
Ale pozor, cestu k alespoň částečné finanční nezávislosti musí dláždit ambice. Účast v pohárech musí příští rok být – i díky aktuálním ekonomickým možnostem – na severu jasným cílem, nikoliv jen zbožným přáním. Kredit se totiž ztrácí rychle...
