Velmi pozorně jsem sledoval oba zápasy reprezentace. A soudím, že šlo o pěknej paradox. Na Slovensku jsme nějakej super fotbal nehráli, ale vyhráli jsme. Naopak na Ukrajině to bylo mnohem lépší, byli jsme nebezpeční, jenže to nestačilo ani na remízu. Sport je mrška, dokáže být nespravedlivej. Každopádně po Slovensku jsme měli velikou radost, protože porazit naše bratry ve fotbale, je stejný jako sejmout Rusáky v hokeji. Proto byli lidi spokojení, měli radost a všichni jsme cejtili hrdost.
Slyšel jsem, že tihle Hamšíci a Kuckové mají nosánky hodně nahoru, tak jsme jim ukázali, že neprávem. Před utkáním mi volali novináři ze Slovenska a chtěli vědět, jak bych složil společný československý tým. Jenže oni to měli vymyšlený tak, abych jim nadiktoval osm Slováků. Furt mě do toho tlačili, chtěli mi dát najevo, že oni mají hvězdy a my jsme proti nim póvl. Nedal jsem se, to se zase musím pochválit.
Byl jsem hrozně překvapenej, že Jarda Šilhavý udělal v Charkově pět změn v sestavě. To nikdo nečekal. Ale můžu říct, že jsem byl nakonec rád. Přišli všichni tři Italové (Schick, Barák, Jankto), hráli s větším sebevědomím, obraz hry byl opravdu výborný. Mám pocit, že dvoutkání se vydařilo. Jsme na dobré cestě. Ještě jsme nevyšli z tunelu, ale pomalu z něj vycházíme.
Jedna věc mě ovšem trochu mrzí. Krmenčík hrál proti Slovensku velice dobře. Pomáhají mu těžké zápasy v Champions League, má formu, dře pro mužstvo. Z placu odchází strženej jak starý hodiny.
Ale proč?
Protože je v útoku na všechno sám. Jarda by měl hrát na dva hroťáky. S Patrikem Schickem by byli dobrou dvojkou. Když Francouzi mají proti Němcům v sestavě hned tři útočníky – Girouda, Griezmanna a Mbappého – proč bychom my nemohli mít taktiku se dvěma. To přece jde vymyslet, ne?
Závěr zápasu s Ukrajinou, kdy jsme prohrávali 0:1, si o takový tah přímo říkal. Krmenčík byl nadrženej, mohli tam se Schickem něco vymyslet a klidně vyrovnat. Byla škoda, že to trenér vyměnil kus za kus. Je přepych nechat jednoho z nich na lavičce.
Sám jsem byl zvyklý hrát v mužstvu, které mělo nadstandardní útočnou vazbu. Beci si chrochtali, že nebyli přetížení, že si sem tam odfrkli. V nároďáku by to jistě také kvitovali. Kruci, jednou bych se chtěl dožít časů, kdy budeme hrát soustavně na dva hroty. Navíc nota bene s klukama, kteří jsou ve formě. Schick sice nehraje, ale sebevědomí z něj na hřišti přímo stříká. To musel každej poznat.
Je evidentní, že lidi jsou spokojení. Už teď se těší na listopadovou odvetu se Slovenskem. Přijedou s novým trenérem, role se otočí. Hamšíkové budou naštvaní, přijedou s touhou nám to vrátit. Pokud ale zakončíme podzim vítězstvím, blbá nálada, která nás dva roky provázela, bude snad nadobro pryč. Za léta utrpení bychom si to už vážně zasloužili.
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, blog, Ladislav Vízek, Jaroslav Šilhavý, sport, Fotbal na Heureka.cz
Související články
