Z Csaplára je mi smutno. Chovanec a Rogoz? Na letišti jsem jim vyčinil
Josef Csaplár skončil v Příbrami. Prý po vzájemné domluvě. Nemyslím si, že tohle byl klasickej vyhazov. Loni jsem na golfu seděl s Jardou Starkou. Vypravoval mi, jak je Csaplárovi strašně zavázanej, že pro něj udělal neuvěřitelný věci. Po sestupu jsem o Příbrami psal, že se zastaví až někde v pralese. Nestalo se, dokonce se hned do ligy vrátila, a ještě v ní byla konkurenceschopná. Mýlil jsem se. Podcenil jsem schopnosti Starky, ale především Csaplára.
Oni o rozchodu nechtějí mluvit, mají mezi sebou gentlemanskou dohodu. Každopádně jsem v poslední době cítil z Csaplára únavu, otrávenost, neměl dobité baterky. Já ho ze začátku nemusel. Vadila mi jeho rétorika. Čím víc jsem ho ale poslouchal, tím víc jsem mu dával za pravdu. On je vědec, na všechno má odpověď, z rukávu sype bonmoty. Vždycky mi stylem připomínal Ladislava Škorpila. Ostatně společně vyhráli v Liberci titul. Csaplár dostal Škorpilovu školu a naučil se vážně moc.
Dlouho jsem si k němu hledal cestu. Vážně jsem se o to snažil a nakonec ji našel. V Příbrami šlo jeho mužstvo těžce přes svoje možnosti. Já se normálně přistihuju, že toho kluka mám rád a je mi smutno, že odchází. Liga ztratila velmi zajímavého trenéra, kterej byl většinou v nějakém partyzánském oddílu typu Příbrami nebo Žižkova. Trénoval týmy na spodku a dokázal s nimi pozoruhodné věci.
