Znáte katastrofickej film Den poté? Připadá mi, že teď ho kvůli šílenství kolem koronaviru prožíváme ve skutečnosti. Celé dny trávím doma ve slepé ulici a místo velkých fotbalů koukám na vládní tiskovky. Občas se jdu projít s dcerkou (vždycky si vezmeme roušku) a přes den sedíme na zahrádce. Já, takovej bouřliváček… Tohle není pro mě.
Jsem rád za každou fotbalovou zprávu – a v úterý odpoledne jedna přišla. Odložení mistrovství Evropy o rok mi přijde jako asi nejlepší řešení, z EURO 2020 se stane EURO 2021. Není kam spěchat. Za rok už snad budeme mít koronavirovej stres za sebou, i když je jasné, že v každém státě to bude vypadat trochu jinak. Spousta zemí včetně Česka ještě není z nejhoršího venku. Kulminace je teprve před námi, ale příští rok v létě už to snad bude v klidu.
Zatím nám rozkazuje pandemie a letos by se EURO těžko hrálo i kvůli netradičnímu formátu s dvanácti pořadatelskými městy napříč Evropou. Vymýšlet cokoli jiného pro tohle léto a improvizovat by bylo hloupý. Nic nám neuteče. Holt budeme mít šampionát ne po klasických čtyřech, nýbrž po pěti letech. Všechno je jednou poprvé, i ve fotbale.
Vím, že se vážně uvažovalo i o posunutí Evropy na letošní prosinec, byl by to zajímavý trénink na mistrovství světa 2022 v Kataru. Takhle velký turnaj před Vánoci je něco, s čím jsme se ještě nesetkali, ale myslím, že fanoušci by to brali. Jsem fotbalovej fajnšmekr a taky bych proti téhle variantě nebyl, aspoň by se zapomnělo na martyrium kolem koronaviru. Jenže i prosinec má svoje nevýhody: bude chladno, navíc není jisté, jestli nemoc dá do té doby pokoj a jestli budou následky všude odstraněné. Taky proto je příští léto zřejmě nejvhodnější řešení.
I můj kamarád a velký fotbalovej fanatik Petr Rada říká, že když je situace takhle vážná, musíme se před tím sklonit a počkat, než bude zase dobře. Je to klišé, ale teď víc než kdy jindy platí heslo: zdraví především. Já už to ve svých letech můžu říct. Sport nám chybí a špatně se o tom mluví, jenže to chce trpělivost. V létě 2021 snad bude po všech stránkách líp. Jasně, musí se hledat třeba novej termín pro šampionát jednadvacítek, ovšem všechno se dá při troše dobré vůle vyřešit. Jen se musí chtít.
Totéž se týká i české ligy, která minulý týden musela po čtyřiadvaceti kolech udělat nucenou pauzu. Všichni tušíme, že na obzoru jsou obrovský finanční ztráty, ale pokud pandemie povolí, sezona by se nějak dohrát mohla. Zvlášť, když došlo k odložení mistrovství Evropy. Teď je jen otázka, jestli by se u nás hrálo jen do konce základní části, nebo i s nadstavbou. Řeknu vám, nechtěl bych to rozhodovat, je to pořádně horkej brambor.
Tohle je úplně jiný život než ten, který jsme žili doteď. Musíme to nějak přečkat, nic jiného nám nezbývá. Šmicerovi jsou taky zalezlí doma, a když mi můj svatební svědek Ivan Hašek volá, abych přijel na kus řeči, říkám mu: Nemůžu, Hášo, musím bejt zodpovědnej.
Tahle situace je mrzutá, ovšem taky je to šance pro nás všechny, abychom se poučili a příští krize zvládali líp. Já už u toho snad nebudu, ale na EURO se těším. A nevadí mi, že bude až příští rok.
Témata:
blog, Ladislav Vízek, sport, Euro, Česko, Petr Rada, fotbal, Evropa, Ivan Hašek, Vánoce, Mistrovství Evropy, léto, Fotbal na Heureka.cz
Související články
